neděle 10. září 2023

září

A zase je tu září a pomalu začíná školní rok. Vranovská a Střítežská pouť jsou už minulostí a brzo přijdou chladná rána. Listí se zbarví do nádherných podzimních barev a začne opadávat. Podzim ten milovala babička. A já zase miluji houby. Klidně i podzimní. Dnes jsem měla příležitost a i když jsem moc nečekala, že bych našla tak ano podařilo se najít. K večeři byla smaženice a všichni jsme si pochutnali. A když se vrátím k tomu školnimu roku. Vitecek nastoupil do druhé třídy ve Vranové Lhotě, Viktorek do první a Pepíček už byl 4 hodiny ve školce. No ale tomu se tam ani trošku nechce. Ikdyz děti zná téměř všechny ani za nic tam nechce chodit. A Ja vím,že si zvykne, ale těžce se odevzdává dítě když nechce. S klukama to bylo jednodušší ti prostě šli. A já budu prostě chvilku sama. Zatím do práce nespěchám ani není kam. Při třech dětech neumím si to představit. Teď se musím po těch letech taky věnovat sama sobě aspon chvíli. Prázdniny byly krásné, slunečné a dlouhé. Taky začali nešťastně. Hned první den jsme odjížděli na jižní Moravu na chalupu. Tatínek klasický s plnou výbavou autem a já se švagrovou s klukama vlakem. Cestování je super,trošku adrenalin, ale pohoda. V Brně jsme si dali ledovou tříšť která je opravdu ledová. Nebudu to prodlužovat do cíle jsme dojeli v pořádku. Děti si vytáhli z auta kola a Viky chtěl zabrzdit a rána jak z děla no prodřel pneumatiku. Tak to bylo takové první zahájení a aby toho nebylo málo do večera ho začalo bolet v krku. Jelikož to nebylo poprvé hned jsme začali jednat a jeli na pohotovost. Stěry prokázaly streptokokovou angínu. A bylo hotovo. První tři dny ležel později jsme už chodili k večeru na nádherné dětské hřiště. Tam jich měli. Ale o tom zase někdy příště.

pátek 21. ledna 2022

Hory 2022

 Jsou dny lepší a dny horší. Momentálně prožíváme dny hektické. Měli jsme možnost jet na hory. Kdo nás zná tak ví, že jakmile můžeme vypadnout ze všedních dní kdy jsme  přes zimu převážně zavření doma, tak prostě jedeme. Tak jsme jeli tedy na hory. Složení tři děti a já. 1,5, 4 a 7. :) Přípravy byly šílené tak ostatně jako skoro všechno u nás. :D. Nicméně odjeli jsme. Auto narvané k prasknutí, navigace zapnutá děti natěšené a jelo se. Cesta byla dobrá, děti si pospávali a já v klidu, bezpečně a pomalu se blížila k cíli. Vyjímečně jsem neměla ani defekt,ani urvané dveře,nikoho jsem nepřejela nesrazila a ani mi nebouchl olej prostě pohoda. Ano tohle všechno se mi minulý rok stávalo, když jsem si vzala auto. Kecám nikoho jsem nesrazila. Ale zvládla jsem urvat přední dveře,odřít levou stranu auta,vybouchl mi olej a možná ještě něco. To naše auto mě děsilo jen jsem se na něho podívala. Ale už asi snad dobrý. Krásně nás dovezlo tam a nakonec i na zpět bez jakéhokoliv problému. Přijeli jsme na chalupu vybalili jsme si věci a pěkně jsme se rozkoukali. A hned jsme šli prozkoumat místní bufet. Na přivítanou jsme ochutnali pivko, děti limonádu a hranolky. Prostě dovolená. Jenže v noci jsem sáhla na Viktorka a měl horečku. Úplně hořel. Z ničeho nic. Tak jsem mu udělala zábal a octový ponožky nakonec dostal nurofen. A takto to trvalo prosím pěkně 3-4 dny. Trošku kašel, ale ty teploty. Nevím co mu bylo. Naštěstí tak jak přišli tak zase odešli. Takže jsme odpočívali,tancovali, jedli když bylo Viktorkovi dobře šli jsme ven aspoň na chvilku na vzduch. Když nemohl chodili ostatní bobovat a blbnout. Bylo to opravdu nádherné a já děkuji, že pořád máme šanci někam ujet. S náma to jistě jednoduché nebylo, ale takový už je život.

Ale proč píši. Dnes 21.1. 2022 by měl můj tatínek narozeniny. A proto V PEKLE SUDY VÁLEJ MANEKÝNE. :) 

1. Pepíček :)

2. Já sám

3.Já sama. Zajistila jsem si hlídání a šla si svým tempem kam mě nohy vedli

4. Třeba do bunkru

5.-6. s mýma koťatama

7.-10. rodinný výšlap na rozhlednu











čtvrtek 2. prosince 2021

Moje drahá milovaná babička

 Babička to je slovo pod kterým si představím ženu, která je moudrá, trpělivá,bílo vlasatá, voňavá a vždycky ochotná vyslechnout,obejmout,nakrmit no prostě vše co člověk potřebuje. A já dnes o jednu přišla. Naše babička kmen celé rodiny,moje jmenovkyně. Člověk který vždy pomohl a to opravdu komukoliv, vzor všeho dobra naše babička Věruška. Bohužel už nikdy nebudeme spolu péct cukroví, už si nevypijeme kafíčko a nepojedeme spolu do Francie na levandule. Je to hrozně těžké tomu uvěřit. Babičko pozdravuj v nebi dědečky,tatinka, Plaminka a všechny ostatní.



úterý 7. září 2021

Modřín 2021

 Letos jsme se vydali na dovolenou v plném počtu. A náš cíl byl jasný. Dojet v pořádku do Krkonoš a užít si týden ve společnosti bezvadných lidí, kterým nemusíme nic vysvětlovat. Autem nás  tatínek dovezl naprosto v pořádku a až na závěrečný pláč našeho nejmenšího bylo vše ok. Pepča je ještě malý a má nárok nesouhlasit. Modřín, místo které od prvního okamžiku miluji. Miluji tam ten klid, kolem samé lesy a  nadhled personálu. I přes to, že se nám podařilo na pokoji rozbít kryt lampy nedostali jsme nic k úhradě ani vynadáno. Za to bych chtěla moc poděkovat. A co jsme vlastně dělali celý týden na Modřínu. No někdo naháněl děti po chalupě, někdo zpíval až do rána, jiný zase relaxoval, ale myslím že všichni jsme se krásně pobavili při společných chvilkách v herničce ať už při divadélku nebo zpívánkách. Já jsem se třeba moc těšila na 19 hodinu a kytaru a zpívání. Bohužel jsem se nemohla účastnit nočních párty jelikož Pepíček ještě spí se mnou a touží po mamince kdykoliv se mu zachce. Jeden den jsme si dopřáli všichni společně wellness a jednou jsem byla na parádní masáži. Jinak jsme se snažili být z dětmi a spolu. S Vítečkem na odborné terapie jsem chodila já a užívala jsem si to. Řekla bych, že Víteček taktéž. Ráno jsme měli výtvarku(vyrábění na téma pohádky) a hru( kdo chtěl mohl nechat děti asistentkám a jít třeba na kafe) potom hned oběd. Po odpoledním odpočinku muzikoterapie a potom logopedie a matematika. Všechno bylo krásně zorganizováno, promyšleno a opravdu nám to perfektně sedělo. Občas byla sranda být někde v daný čas :D. Ve středu je volný den. Tak jsem se nechala nalákat na lanovku. Já jsem řekla, že už nikdy víc. Ale dnes už vím z odstupem času, že to možná ještě někdy zkusím. Viky jel úplně klidně z cizím pánem a celou cestu mu něco vykládal. Já jsem držela Pepíčka a Víťu. No byl to adrenalin. Nahoře na Portáškách nás čekalo parádní hřiště. Vše by bylo super jen kdyby se mi neztratil Vítek. Měla jsem obrovský strach a i jsem brečela. Naštěstí instinkt a bratr Viky mi pomohli ho najít. Nicméně měla jsem dost a šlo se domů. Po cestě jsme potkali Pepu který nám šel naproti. Ve čtvrtek bylo malování na obličej, tancování a večer promítání na plátno. A v sobotu předáváni cen, karneval a pomalé loučení s příslibem, že snad zase za rok. Já bych určitě chtěla. Modřínu ZDAR.


středa 19. května 2021

Malé shrnutí

 Moji milí čtenáři. Dlouho jsem nepsala, protože nebylo o čem. Měla jsem dva měsíce doma všechny děti a já jsem kromě vaření, praní a uklízení snad nic jiného nedělala. Jo ještě jsem od sebe odtrhávala děti a taky dohlížela na Pepíčka. Je to možné už oslavil 9 měsíců. Má 6 zubů (4 nahoře a dva dole). Teď měsíc moc nechtěl jíst než ty zoubky vylezly byl to boj!! Ve dne v noci. Už si sám sedne,plazi se je tak nějak všude a hlavně chce být se mnou. No je to krásné když vás ten malý človíček tak moc zbožňuje. Akorát už je těžký má deset kilo a mě bolí záda. Z toho věčného zvedání mám přetížené záda a už brzo nastoupím na rehabilitace. Bude trošku náročné to všechno zkloubit a zorganizovat, ale určitě to půjde. Jinak Pepíček byl na neurologii má tu pusinku lepší, ale úplně super to ještě není. Takze cvičìme dál. Už umí páči,paci, jak je veliky,tak tak všelijak,tytyty a nově indiany. Je to taková radost jak se snaží něco sdělit. 

Viktorek je do světa a je to šašek. A přijde mi, že je mi hodně podobný. Ať už vyjadřováním,tím jak je urážlivý a tím jak se kouká pohledem. Wua je tak těžké vidět svou malou kopii. A nejhorší je když se mi staví. Když oponuje a hádá se. Ale jinak je to láska je tak moc chytrý. Z toho mám trochu strach. Ale je paličatý a urážlivý. Je to malé hadě neposedné.

Víteček je předškolák a máme odklad. Má teď takové těžké období. Vyhraňuje si svou osobnost a je s ním trošku těžší pořízení. Nechce moc jíst už vůbec nechce ochutnat nic noveho. Ale na druhou stranu krásné počítá do deseti a naučil se skákat. Je to veliký pomocnik a všude kde je potřeba pomoct pracovat tam je náš Vita. Pračka,sušička,dřevo,tráva,sázet,orat,okopavat,prádlo,nádobí tam všude je Vita. Nejšťastnější je když může pomáhat pracovat. 

Tak a já musím končit Pepíček se probudil..díky vám všem mějte krásné dny



čtvrtek 24. prosince 2020

Vánoce a doba covidova

 A tak nevím zda li má člověk říkat konečně anebo zase až za rok. Já jsem tip který říká ah jo až za rok nicméně za osm měsíců mám narozeniny takže budou dárečky 😁.  A budou jen pro mě. Tak  se mám na co těšit. Nicméně doba adventní pro nas byla hodně náročnou zkouškou. Celá rodina jsme dostali covid 19. Já,Pepa a tchýně jsme ztratili čich a chuť. Dá se s tím žít, ale je to nepohodlné. Pepa a maminka měli ještě k tomu kašel. Viktorek měl jeden den vysoké horečky a hodně ho bolely nohy. A potom to s ním bylo jako na houpačce jeden den době pak zase ležel. No a Vítek a Pepíček byly v pohodě. Těžké to bylo. Já jsem jeden den byla hodně mimo a celý den jsem pospávala a děti byly napospas tabletu a televizi. Hlídal jedním okem tatínek a já jsem spala. Ale jinak krom.karanteny a toho že jsme nemohli od sebe nikam utéct to bylo super. Konečně jsme měli na pečené cukroví a to celkem pět druhů z toho perníčky dvakrát. A u všeho asistovali kluci moji. Ano bylo to náročné hodně náročné, ale z odstupem casu to bylo.moc hezké. Vyráběli jsme hráli jsme si odpočívali jsme. To je všechno taky moc důležité. A dneS? To byl hukot. Šli jsme na večeři k babičce a dědovi dolů. No vlastně od začátku. Ráno Pepa nachystal stromeček,já ho z viteckem nazdobila a potom jsme čekali na Ježíška. Pojídali jsme dobroty a popíjeli drinky. Každý dle svého gusta 😆🤗. Já jsem měla tradičně vyplý telefon a nenechala jsem se rušit. Udělala jsem si nealko vaječný likér a připravila jsem lososa pečeného v pečícím papíru s rajčaty a citronem. Ah ano nechci se chlubit, ale bylo to výborné. Děti dělali domečky a bunkry takže si asi umíte představit jak to u nás vypadá. Ale jo ať to vypadá jak chce hlavně,že jsou šťastní a zdraví. Děkuji za přečtení přeji vám všem klid,pohodu, pohádky, plný pupišáky a smích na rtech od rána do rána.






pondělí 9. listopadu 2020

3 týden v nemocnici

 Už je zase pondělí a my jsme pořád v nemocnici. Je to zoufalé. Pepíček na první pohled je úplně v pohodě akorát když začne plakat nebo se začne zlobit je vidět,že má pusinku na křivo. Cvičíme, ale asi to bude trvat. Ach jo. Tak zítra ho čekají broučka další odběry a kontrola srdíčka a nejspíš vezmou i mě krev aby se teda vědělo jistě jestli to nakonec nechytl ode mě. Naštěstí máme povolené vycházky aspoň na chvilku vypadnout z pokoje. Za 14 dní jsem našla v areálu FN Olomouc 11 kamínků. Z každého mám velkou radost. Dokonce jsem se ve volném čase dala taky do malování. Ovšem moje malířské schopnosti ztroskotaly ve třetí třídě. Jestli ne dřív. Ale zase je mi blbý jenom sbírat a nic nenechávat. Protože chci některé odvézt k nám. Je mi smutno. Už jsem si odpočinula do zásoby, na spala jsem taky dost, sice knížku ještě nemám dočtenou a pro Vítečka zážitkový denik nemám hotový,ale chtěla bych domů. Za Pepou za klukama aspoň trošku normální život. Já vím musím myslet hlavně na Pepíčka aby se uzdravil, aby neměl trvalé následky já to všechno vím, ale mě tak chybí kluci. Nemůžu si pomoct. I když voláme přes kameru není to ono. Viktorek se mnou nechce mluvit asi se zlobí, že jsem tak dlouho pryč. Vítovi pomalu neromím jak tam nejsem a jak se to seká pořád. Ahjo..Tak snad se to začne lepšit. Musí prostě musí. Děkuji že na nás myslíte. Buďte všichni zdraví.