úterý 8. května 2018

Seminář aneb co bych pro naše děti neudělala

Jelikož jsme měli doma náběh na blázinec a syndrom vyhoření maminky musela jsem pryč. Naštěstí se mi poštěstilo se dostat na seminář Rané čtení dětí s DS. Seminář byl v Brně a to byla příležitost ujet a být chvíli jen tak s jedním dítětem neznámo kde užívat si shonu velkoměsta. Domluvila jsem se s kamarádkou a byla to příležitost konečně si to spolu užít jinak než při čajíčku odpoledne a s dětmi. Děti jsme večer uložili a potkali jsme se v kuchyni při svíčkách a z láhví vína  a povykládali jsme si v klidu bez odbíhání. No jo bylo to boží. O půlnoci jsme to rozpustili a šli radši spát. Bylo mi moc dobře lehce a uvolněně. Ráno to bylo takové jiné zvláštní, ale špatně mi nebylo to ne. Nechápu-kamarádka stihla uvařit, nabalit a připravit snad za půl hodiny. A pak jsme vyrazili. Vše jsme pěkně stihli a dorazili před budovu kde se mě už ujala paní se kterou jsme potom seděli vedle sebe. Kočárek jsme vynesli nahoru do patra a šli jsme do místnosti. Viktorek si užíval maminky jen pro sebe a choval se absolutně ukázkově. Hrál si na dece na zemi nebo si chvilku seděl nebo jsem ho měla v šátku( to pěkně zdřímnul já ho přenesla do kočárku) měla jsem chvilku klidu. Hltala jsem každé slovo a i když jsem byla chvilkama úplně mimo dozvěděla jsem se spoustu užitečných informací. Některé materiály už jsem měla zakoupené doma tak jsem jen dokoupila co bylo potřeba. Už to musím jen dochystat a brzo se začneme u nás učit číst naostro taky. Vítkovi se to bude určitě líbit. A jak paní říkala. Až přijede návštěva a bude se moct předvádět. No jéje to bude náš komediant úplně v rauši.:D Co jsem se vlastně všechno dozvěděla. Na úvod že máme být: důslední,pečlivý,trpělivý,přísní a hlavně milující rodičové. A taky že to za nás nikdo jiný neudělá. Takže jsem se hodila do klidu řekla si že máme před sebou celý život a hold se to všechno budeme učit spolu. Já po večerech budu připravovat a pak se to budu snažit do toho človíčka některak nacpat. Já mám neskutečnou výhodu, že ho to baví a že se chce učit. Beru to jako neskutečné plus a doufám že mu to vydrží. A do toho se budeme snažit odplenkovat, aby šel do školky jako velký frajer.Snad se zadaří. Já mu věřím. My to dáme. I když je z něho ted miminko jako Viktorek. Třeba dnes. Viky seděl a nevím jestli se chtěl otočit nebo co no prostě se překulil a spadl. Spustil řev(podotýkám, že mu rostou 4 zuby a do toho chytil od Vítečka rýmu a celkově mu není dobře) manžel ho uklidňoval a já obědvala. Za chvilku přišel Vítek bouchl sebou na stejném místě o zem a začal jakože mrčet. Takže jsem všeho musela nechat a chovat ho. No cirkus hadra u nás. Ale s tím jídlem bojuji u obou. Viktorkovi stačí mlíko občas chce něco do ruky. Musím končit tak pa..

pátek 13. dubna 2018

Chvilka ticha a klidu

To ticho když nikdo nemrčí,nemluví,netahá mě za kalhoty,nepiští a nehraje žádná hudba. Je to nádhera, ale není to divný? Manžel si vyrazil za zábavou a já zůstala sama se dvěma dětmi, které bylo potřeba nakrmit,převléct do pyžama,přebalit a uspat. Jojo jeden by řekl haha to nic není. Viktorek začal řvát jako tygr Víťa si začal zacpávat uši a posílal mě ať ho jdu nakojit hlavně aby byl už zticha. Večer je to neskutečně náročné. Já pomalu únavou padám na ústa a hlavně jsem  podrážděná na všechny. Jenže jaksi nevím jak si pomoct. Víteček chce být taky miminko chce abych ho kojila,krmila,obskakovala,do toho se učíme,hrajeme si,vaříme,chodíme ven. Stokrát za den přebalit, převléct no nemám slov. Mám dost. Navíc Víťa má jediný cíl dne. Zničit mámu. Když jdeme ven je to peklo. On mě neposlouchá, vytáčí mě, zlobí. Ahjo. Doma mám bordel všude je samý prádlo. A já nemám ani energii ani čas něco dělat. Já vím jednou to skončí a bude zase něco jinýho. Ani si nechci moc stěžovat to je spíš takové přiznání.D Zítra bude líp. Jdeme zahájit sezonu a čeká nás první pořádná vycházka. Půjdeme vandr skrz Malou hanou. Už se těším. Počasí má být krásné. Tak jo jdu spát..

středa 28. února 2018

fotky





1-2zimní radovánky
3.první mrkvička
4-Vítek
5-detail

Únor

Viktorek má 6 měsíců 9 kilo 72 cm a dva zuby.:) Už to není jen to miminko které spinká. Poslední dny je to o to náročnější, že nemůžeme chodit ven., protože je velká zima a hlavně fouká nepříjemný vítr. Takže dny jsou doma dlouhé, děti občas nervozní. Do toho máme nemocného tatínka( má chřipku). Naštěstí je nemocný jen on, my se všichni držíme i když jsme všichni pořád spolu. Děti samozřejmě spí na etapy takže když usne jeden vzbudí se druhý. Takže mě přijde, že jen kojím chovám,foukám na bebínka, vařím,uklízím,utírám pokakaný prdelky a utěšuji sama sebe, že to jednoho dne bude lepší.:) Ono to je těžký rozdělit pozornost mezi všechny tři a ještě si najít čas sama na sebe aby mi z toho všeho nehráblo. Moc těžký. Ale jsou dny kdy je mi to všechno tak trochu jedno a pak jsou dny kdy mě rozčílí i papírek na podlaze. Ale těch horších dní je si myslím míň. Jsem samozřejmě šťastná, že je mám ty svoje kluky, ale někdy to na mě padne. Ale jak svítí sluníčko i když koukáme jen přes zaprášené okna, jsou ty dny veselejší. Moc se těším na jaro jak všechno pokvete, jak začneme chodit na pořádné túry a budeme jezdit na výlety, jak si koupíme další sedačku na kolo a každý bude jezdit z jedním lumpem. Taky mě čeká parádní kurz v Brně( bude se týkat raného čtení a počítání pro děti s ds). Ještě nevím jak to udělám kdo pojede ani jak pojedu(dem). Určitě se mnou pojede Viktor. Bez toho to nejde zatím. Kurzy kdy můžu sama sebe vzdělávat miluji. A už dlouho jsem se někam chtěla podívat tak to bude super výlet a námět ke psaní. Hurá. No a o Vítečkovi bych mohla psát romány. Pořád má to svoje období NENENE. Ale má i období opakovací. On je jak houba. Nasává a nasává. Když nepřemýšlí občas řekne něco srozumitelného. S jídlem bojujeme pořád. Ale rád sedí u stolu a chce se učit. At´ už prohlížením kartiček,malováním,čtením,razítkováním já myslím, že chce dělat všechno při čem jsme v klidu a jen spolu. To jsou naše krásné chvilky které oba milujeme. Je to pomocník už spolu vaříme, věsíme prádlo, žehlíme, zametáme a myčku pomáhá plnit a vyklízet. Ale je to i miminko. Chce chovat,dudlat dudyn,ležet ve Viktorkové postýlce i křesílku atd...Více o Vítečkovi zase jindy. Dobrou..

pátek 26. ledna 2018

Kluci.:)

Dnes se stal neskutečný zlom v našich životech. Možná to moc prožívám, ale  s Vítečkem a Viktorkem to prostě ani nijak jinak nejde. Viky má zub. Má 4 měsíce 8 kg a jeden zub.:) Noci jsou takové trošku divočejší teď, ale jinak dobrý. A Víteček 3r.a jeden měsíc se dnes poprvé vyčůral na nočník. A to prosím hned dvakrát. Úžasné. Ten pocit, že překonal odpor nebo nevím co to měl k tomu nočníku. Že se dal přesvědčil, že to zkusil hlavně že se to podařilo. Nádhera. Teď už jen nepolevit,pilovat, chválit a odměňovat a třeba půjde od září do školky bez plíny.:) Víteček má období nenene, ale krom toho má období vnímání,opakování a chci se něco nového naučit. To je období kdy pořád chce číst,sedět u stolu,učit se a pilovat. Je to nádhera. Já to miluji. Každý večer přijde ukáže mi kterou hru si chce zahrát sedneme si ke stolu a dokud ho to baví učíme se. Chtěla bych se zeptat je tady někdo ze čtenářů kdo by byl ochotný mi vytisknout více materiálu na barevné tiskárně? Jde o obrázky aby jsme se mohli pomalu začít učit číst. Nechci to zadarmo. Dodám papír a přispěju na barvu. Pokud se někdo najde prosím kontaktujte mě. Předem moc děkuji. A co volby? Já už se tomu všemu jenom směju. Lidi jsou jak šílení. My půjdeme volit, protože chodíme, ale upřímně. Je mi to už asi jedno.:) Samozřejmě bych byla radši za slušného prezidenta, ale zvyknu si na všechno.:D Hlavně ,aby bylo po všem a aby se  lidi už   nehádali. Já bych si jen přála zdraví, sílu a kus štěstí pro človíčka, kterého mám moc ráda a který je v nemocnici a sám neví co bude dál. Tak snad bude líp tomu věřím a žádný   prezident s tím   nic   nenadělá.

středa 27. prosince 2017

Jaký byly?

No přece krásné,šťastné a veselé. Ano chvilkama byly hodně veselé a zpocené a to třeba, když jsme při kolikátém už rozbalování dárků zjistili, že Víteček dostal druhé ukulele. Ale ten Ježíšek je nesmírný popleta.:D A já zrovna den před tím přemýšlela jak ho budu učit hrát, když máme jen jedno. HiHi. Mimo jiné začínáme být ohromná kapela. Ve sbírce máme tři flétny, dvě ukulele,bubínky také dva,triangl,rolničky,štěrchátko,harmoniku,zvonkohru a paličky. No prostě paráda. Je to docela úlet, když to rozjedeme bez zábran a s radostí.:) Na štědrý den to bylo všechno o přípravách na večer. Nejprve zmizel Pepa a zmožen chřipkou šel připravovat stromeček. Já se snažila zabavit děti a mezitím chystat stůl. No bylo to príma. Pak jsme se vyměnili a já šla dozdobovat stromeček a chystat stůl k tchýni kde se scházíme na večeři a na dárečky. Potom to prostě všechno rychle uteklo a nastala večeře. Víteček nikdy moc nejí, ale tentokrát jedl pěkně asi aby už mohl na dárečky. Viktorek byl v pohodě a koukal co se asi bude dít. Po jídle už Vítek nemohl vydržet a utíkal se podívat za dveře a to bylo samé jůů a jéé. A áhhh. No nádhera očička mu jiskřily. Na dárkách jsme měli nalepené obrázky, aby Vítek věděl komu patří. Byla to legrace. Všem rozdával jen dárky pro mě nechtěl dát ani za nic.:) Lump jeden. No rozplýval se nad každým balíčkem a užíval si to. Viktorek dostal čmeldu nebo brumdu nevím který z nich to je a ten byl zabaven Víťou. Nechce mu ho ani za nic vrátit.:D Hraček máme tolik, že jsme naznali, že do nového roku dětem uděláme pokojíček. Ale za tu radost to stálo. Já jsem dostala rodinnou kroniku to mi vyrazilo dech. Je to předtištěná kniha která se po dobu deseti let bude doplňovat a dopisovat. Je to neskutečný závazek, ale moc mě to potěšilo. Stejně tak batoh na túry a hlavně na cestování z dětma. Jinak oblečení, ponožky,kosmetiku,drogerii a takový ty věci.:) Paráda. A jednu poukázku do mého velmi velice oblíbeného obchůdku. 25.12. jsme měli odpočinek kdy přijela manželova rodina a 26.12 jsme jeli k mé babičce do Jeřmaně a potom do Loštic. Nemělo to chybu je to krásné vidět celou tu rodinu a aspoň chvilku pobýt jen tak pro radost a pro klid. Dětem se všude líbilo což je to nejlepší. Zítra jdeme pozdravit kamarády. Víťa jde pařit. Pro to máme úžasný znak.:) Všem čtenářům bych chtěla popřát zdraví,klid a spoustu tvořivosti do roku 2018. Mějte se nádherně

čtvrtek 14. prosince 2017

Už 3 roky

Dnes jsou to tři roky co nám přišel do života Vítek. (začala jsem psát včera). Když se narodil říkala jsem mu pan učitel. A to platí dodnes jelikož všechno se od něho učíme. Naučil mě jak pečovat o dítě, jak bezpodmínečně milovat, jak milovat až do nebe, jak se rozdělit o poslední sousto,jak být trpělivá,tolerantní,jak přimhouřit oči,jak omlouvat neomluvitelné,jak učit dítě se specifickými potřebami,jak se být(bít) za jejich práva,jak se učit abych ho mohla učit. Je toho spousta co nás za ty tři roky naučil. Všechno bych ani nevypsala a hlavně koho by to bavilo číst.:D Zažili jsme toho spolu hodně. Spoustu aktivit,setkání a výletů  do koutů země kam by jsme bez něho nejspíš nikdy nejeli. Znakovací kurz,setkání maličkých v Praze,letní tábor a další a další aktivity. Náš život je trošku jiný, ale je krásný a máme stejné starosti jako každý jiný rodič. Jestli nám ho vezmou do školky, jak ho přimějeme aby víc jedl, jak ho naučit poslouchat. Ale co je pro nás nejdůležitější? Aby byl Víteček šťastný a hlavně zdraví. Za ty tři roky měl tři operace i když nebyly náročné nebylo to srdce jako matka jsem to prožila emočně moc. Jsem ráda, že až na tu rýmu dvou měsíční, ekzém a neustále slzící a opuchlé a rudé oči to není tak zlé. Už je velký kluk i když je paličatý a zkouší to na nás moc ho z celého srdce milujeme. Všichni. Tak ještě jednou zlatíčko moje bud šťastný,zdraví,hodný a bud tu se mnou prosím navždy.:*