čtvrtek 26. listopadu 2015

Neplánovat

To se hezky řekne neplánovat. Jenže když máme před sebou pořád jakýsi doktory a vyšetření občas návštěvu u kamarádek atd. tak se to musí všechno naplánovat. Tak jako každý týden v neděli otočím kalendář a smutně koukám co nás zase čeká. Jak všichni víte měli jsme jít s malým na odstranění nadpočetního prstíku. Kolem toho je zase moc vyšetření na aro, zapsat se do kartotéky a v neděli měl být nástup. Všemu předcházelo ještě vyšetření u dětské. Takže v pondělí tak jako vždy ve spěchu přiletíme do ordinace tady u nás a ejhle. Zavřeno. No nic říkám si nedá se nic dělat uděláme si procházku. Šli jsme do jednoty na nákup a potom navštívit kamaráda a udělat pár fotek u něho na zahradě. Má nádherné zátiší.:) Už večer se mi prostě nezdálo Vítečkovo bříško. Jakoby pod tou jizvičkou měl hnis. A navíc měl jednu půlku jizvy obrovsky nateklou. V úterý jsme se vydali do Trnávky znovu k doktorce a já ji to chci ukázat a ona hned, že musíme na pohotovost, že mu tam musí dát drén. A mám si vybrat. Ústí nad Orlicí,Moravská Třebová nebo Olomouc. Naštěstí se mnou jela mamka tak jsme jeli do Olomouce. Měli jsme štěstí zrovna tam byl pan doktor který Vítka operoval podíval se a hned mu bylo jasný o co jde. Trošku mu to nařezali a vytáhl takový velký kus toho stehu. A říkal, že Víteček nesnese cizí věc v těle. Malej trošku pobrečel, ale za pět minut už nevěděl, že se něco dělo. Byl to horor spíš pro mě než pro něho. Ten náš kluk je takový šikula a bojovník. Byla jsem vyčerpaná jeli jsme ještě na kafe k prababičce a hurá domů. Takže operace je odložená a baych řekla pravdu vůbec mi to nevadí. Byly by to dvě narkozy v měsíci a to by bylo náročný. Aspoň můžeme v klidu plánovat oslavu 1 narozenin a těšit se na ježíška.:)

neděle 15. listopadu 2015

Jak jsme vítali našeho občánka

Z Vítečka se stal konečně občánek naší malé vesničky. Dnes v 10 hodin, i když zadýchaní jsme přiběhli do domu služeb a tam taky, jak jinak už všichni byli. Přivítala nás naše milá starostka a usedli jsme do první řady mezi naše kamarády a jejich maminky. Přišli tři šikovné děti ze školky a ty nám zazpívaly krásné písničky a zatancovaly tanečky. Starostka nám řekla pár krásných slov a já byla dojatá a chtělo se mi brečet. Potom jsme se podepsaly do kroniky a Víteček dostal dárky. Nakonec jsme se všichni vyfotili u postýlky a vydaly jsme se domů. Bylo to krásné. A tady je pár fotek. Na poslední fotce je Víteček v nové sedačce dnes ráno ři snídani. Je to boj chce všechno zkoušet sám.