pondělí 18. ledna 2016

Kluci jsou nemocní

Nejprve onemocněl Pepa a teď to přeskočilo i na Vítečka. Dnes mu šplhala teplota k 38. Ráno jsme museli vyjet z domu, tak jsme to všechno spojili. Nejprve s velkým k doktorovi pak na rehabilitace. Tam malýho vysvléknout za deset minut oblíknout jet nakoupit aspoň to nejdůležitější a šup k doktorce s malým. Vysvléknout,prohlídnout poradit,zeptat se a šup domů. Najednou teplota vyskočila tak jsme dali medicínu a šli si lehnout. Nejprve to zkoušel táta pak musela přijít máma a usnuli jsme a spali a spali až do půl 7. No a pak to mám vypadat ten náš den. Večerka se protáhla a chlapeček znaven usnul před malým okamžikem. Ovšem je to spánek neklidný. Ale původně jsem chtěla psát o tom jak je důležité mít babičky. Babičku Jarušku máme přímo doma to je neskutečná výhoda. Po snídani pokud to jde zanesu malýho babičce oni si přečtou noviny a já si vypiji v klidu ranní kafíčko. projedu si internet a posnídám. Pak už spokojena si přenáším malýho nahoru pokud už mezitím neusnul a pokračujeme v denních činnostech. Hrajeme si, hodně zpíváme, občas mu zahraji na flétnu tak je trpělivý a poslouchá. Někdy prohlížíme knížky, ale to ho baví jen když to dělá sám. Mezitím musíme někdy vařit takže mám pomocníka v kuchyni. Který se plazí a neustále se mi lepí na nohu. Otvírá šuplíky a já ho pořád honím po kuchyni.:D Dáme si oběd někdy nestíhám jíst zároveň a po obědě se snažím chodit ven. Když je počasí tak trochu normální. Naše procházky vedou většinou jedním směrem. Protože je tady skoro konec světa tak jdeme do civilizace.:D Myšleno z nadsázkou. Směr jednota občas pošta prostě takové naše centrum. No když Víteček usne a já se řádně vyvětrám jdeme domů. Nejspíš doženu zanedbaný oběd, protože mám hlad a chystáme se na příjezd taťku z práce. A pak si společně užívám těch krásných chvilek. My se rozplýváme nad synkem a ten se předvádí jak jen to jde. Tak takový normální den matky na mateřské. Akorát teď to bude pár dní všechno úplně jinak.