Jak jsme slavili 21.3

21.3.je den Downova syndromu. A jelikož se nás to týká není důvod proč bychom neslavili. A jelikož všechny velké oslavy jsou pro nás daleko z fcb zdrojů jsme si našli akci v Blansku. Ráno jsme zaběhli k doktorce na vytáhnutí stehů a bez dalších zdržování jsme vyrazili. Už jen odjezd z domu byla sranda. Na Moravskou Třebovou je to totiž mazec a jezdí jen malé autobusky. Takže kočár blokoval cestu dalším nastupujícím. Ale tak zvládli jsme to a dojeli do cíle. Tedy ke kamarádce na hodně rychlé kafe.:) Pak nás vyzvedl manžel přehodili jsme se v řízení a vyjeli. Cesta proběhla bez jakýchkoliv problémů a za chvilku jsme byli v Blansku. Šli jsme kam nás instinkt vedl až jsme došli na místo. Bylo tam lidí tak akorát spoustu dětí které malovali křídami a dělali obří bubliny. Pak nás to přestalo trochu bavit tak jsme šli na vycházku a ocitli se u zámku. Šla jsem mrknout na program a zrovna začínala výstava. Tak jsme šli dovnitř a byly mile překvapeni krásou prostoru,hostinou a milými lidmi. Koukli jsme na vystoupení dětí. Víteček si zpíval do rytmu a už se těšil až ho pustíme na zem. On má ted takové období, že když vidí děti hned by si chtěl hrát. Byl tam koberec tak jsem ho chvilku nechala. Později začal tahat paní za oblek, protože ona se mu prostě moc líbila. Měla foťák párkrát ho vyfotila a to byl konec. Víťa se zamiloval.:D Tak raut byl boží a výborný. Později bylo společné focení a na podporu měl každý jinou ponožku. Byla legrace. Ještě jsme si stihli poslat balonek s přáním. My jsme přání nepsali my jsme si ho ve svém nitru přáli. A Vítek si balonek sám pustil. Nakonec ten krásný den byl zakončen vystoupením šermířské skupiny štvanci. Byly úžasní, ale ten rámus Vítu děsil tak jsme v klidu odešli a odjeli domů. Byl to krásný den a jsem moc ráda, že jsem se mohla zúčastnit. A tady ještě pár fotek.
1-2 naše ponožky.:D
3.spolu
4.moc milá organizátorka
5.Vítečkův balonek ten modrý
6. Víta