neděle 24. dubna 2016

NEMOCI.:(

Po týdenním marodění a maratonu jsme si dnes odfrkli jako spořádaná rodina jsme si vyjeli na Opatovickou pouť. Ale byla taková zima, že jsme se opravdu jen prošli po stáncích a rychle upalovali domů. CHtěli jsme navštívit rodinu, ale nedozvonili jsme se. Tak jsem po cestě domů chtěla předat balíček kamarádce a taktéž jsme neuspěli. Ale vůbec nám to nevadilo byli jsme spolu a bylo to moc fajn. Koupili jsme si jeden kaktus který jsme věnovali tchýňce ono přece jenom těm kytičkám je u ní lépe. Co se narodil Víteček přežijí u nás jen ty nejodolnější. A ještě jsme koupili Vítkovi dřevěné kostky. 55 kusů a maminka se konečně může vyřádit a stavět pořádné stavby. A tento krásný den jsme zakončili stříháním. Po první zkušenosti už vím, že to není úplně jednoduchá záležitost. Ale pozor dnes se povedlo. Povídala jsem pohádku ukázala jsem názorně na sobě co budu dělat a pomaličku šmikala a šmikala až nám z našeho chlapečka vyrostl pořádný kluk-frajer.:) Jinak pomalu se blíží termín poslední operace. Vítek má 3 zoubky a další se nejspíš klube. A začal zjišťovat, že může kousat i mamku i taťku. No pro nás to není nic příjemného zvlášť pokud mě chce takhle budit. Občas se stane, že odpoledne odpadneme oba.:D Hlavně teď když jsme byly dlouho doma. Co má člověk celý den dělat. Ale tak snad už bude dobře zítra nás čeká kontrola u dr a pak uvidíme. V úterý jedeme na výlet do Olomouce na neurologii. Bude koukat paní doktorka jaký obrovský posun Vítek udělal. Už sedí úplně perfektně a sám. A zničeho nic se prostě začal zvedat. A staví se na nožky. Je to báječné ho pozorovat. No občas je malý karambol, ale tak to k tomu patří. Je všude a jeho všude plno. Zničeho nic se podívám a on si někde stojí. Je to takový nezvyk. Pořád miluje drátky a občas si ukousne papíru to má rád.:D A taky si udrží v leže pití. Takže je teď velice důležitý a vypije toho i víc což je dobře. Ovšem nechce hrníček. A brýle snese jen malinkou chviličku denně. Děkuji za přečtení ahoj.
Na 4 fotce můžete vidět vlásky před stříháním. Jinak jsou všechny z dneška už po akci.



neděle 10. dubna 2016

Krásné setkání

Udělaly jsme si výlet a po domluvě jsme se sešly v Olomouci naproti vlakovému nádraží v modré budově.:D Z holkama z fléru stejně řekla bych papírově postiženými. Jo jo ono to zní pohádkově jenže to bych v akci nesměla být já.:) No přijedeme tam zaparkujeme v podzemní garáži kde byl opravdu nepříjemný pán a chtěl mě naštvat naštěstí se mu to nepodařilo. A jdeme teda k budově. Nejspíš jsme šli ze špatné strany a našly jen jeden vchod. Tak jsem tam šla a zeptala se recepční jestli je tam restaurace a paní byla moc hodná navedla nás. To je tak když jedete někam máte se sejít s někým a vlastně je znáte jen přes internet. Jen tak mimochodem čekaly blondýnu hihi to už dávno nejsem. Teda nebyla jsem nikdy, ale měla jsem světlý melír. Hned u vchodu jsme potkaly ženy tak se ptám nejste z fléru. Jooo tak super ve výtahu jsme se seznámily a jeli pozor do 18 patra. Fakt pecka výhled a celkově na to že to byla vietnamská restaurace bylo tam velmi příjemně. Ale tak dost udělala super společnost scrapuchtivých ženských. Pokecaly jsme o mužích,dětech a najednou Agnez povídá. A kdy už budeme mluvit o tvoření. To bylo vtipné. Předaly jsme si dárečky a materiál. Naobědvaly se,popily kafíčko a užívaly klidu a pohody. Sdělily jsme si vychytávkya pomalu se musely loučit. Domluvily jsme se že bychom zkusily v Mohelnici zorganizovat víkendový dýchánek. V hlavě se mi už rodí plán kéž by to vše dobře dopadlo. A tady je pár fotek.
1. Výhled
2. Tady jsme všechny
3-5. Pokus a přefocení
4. Náš nejmladší kolega
6. Agnez,Venýsek a neteř.:D
7.Hujerka a Baobab
8.Martulinka a Agnez
9. můj oběd.








pátek 8. dubna 2016

Očkování a domácí klid

Dnes to jaksi venku nevypadá a oproti minulým dnům je pocitově zima. Nám je to jedno. V pondělí jsme měli naplánované od rána do večera. Jako první akce nás čekalo očkování. Ty jejich řeči vždycky. Jako říkala jsem doktorce, že má malý trošku rýmu. No to nevadí. a celou dobu mé praxe jsme měli jen dva případy s reakcí. No tak dobrá tedy. Píchli mu a my musely jet na rehabilitace a po ostatních pochůzkách. Docela to bylo fajn zašli jsme si do naší oblíbené kavárny. Víteček dostal pochvalu jak se krásně zlepšil a to se prostě musí oslavit. Začal sám sedět a poznávat svět z výšky. Dokonce chce přes kolena do stoje. To je fakt fantazie ho pozorovat jak by moc chtěl. No to jsem zase trošku odbočila. Večer když jsme se dostali domů bylo teplo. Úplně paráda. Tak jsme šli ještě chvilku ven s kočárkem. Jenže než jsme dojeli domů už bylo vidět, že je něco špatně. Večer jsme ho okoupali a tak se všechno zvrtlo. Pofňukával a byl mrzutý. Říkám Pepovi to není jen tak. No a taky že ne. Horečka sice nebyla nák moc, ale něco mu bylo. Najednou měl slepené řasy z očí mu tekly zelený ospálky a nos byl totálně slepený a taky takový zelený sopel. No říkám a je to v pytli. Do rána jsme toho moc nenaspali ráno jsme na nic nečekala a jela k dr. Malý  plakal úplně hotový.  Dala jsem mu medicínu a valili jsme. Tak jsem se dozvěděla, že to samozřejmě není reakce na očkování, že je to virové. Nafasovali jsme antibiotika do nosu a do očí a hurá domů. Naštěstí nemoc začala rychle odeznívat a dnes když to píšu Víteček si už spokojeně hraje na zemi. Moc se mi nezdá že by měl jednodenní rýmu. Navíc jakousi hnisavou. Tak jsem pořád chtěla být více doma a tak to mám. Každý den je stejný a jak nemůžeme ven to je šílený. Ten den je dlouhý, ale užíváme si to.:)) Za měsíc nás čeká snad poslední operace musíme být absolutně fit, ať se to už neprotahuje. A ještě musím napsat, že má Víteček 3 zuby viditelné a asi ještě jeden roste. Akorát s brýlema je potíž. Tak teď zkouším nasazovat si taky brýle aby viděl, že mám taky. To mi poradila sousedka ona celkově má bezva finty na ty děti. Jsme to musely včera všechno probrat nad láhví červeného. Jéé to byl krásný relax.:) Mějte se všichni krásně užívejte klidu a pohody.