úterý 17. května 2016

Doma je doma

Vše začalo už mnohem dřív. Už nejspíš když byl Víteček v bříšku bylo tohle všechno dané. V pátek jsme absolvovali výlet do FN Olomouc na anestezii. Vezla mě moje sousedka mimochodem príma ženská. V čekárně jsme zažili příběh se šťastným koncem. Seděla tam paní a měla dva kluky a velký bříško. Nejspíš čekala třetí. A taky tam seděl takový elegantní pán a pár důchodců. A já, Víteček a sousedka. Elegantní pán se zvedl a řekl klukům. Když budeš hodný koupím vám autíčko. A nic a najednou pán vstal chytl kluka za ruku a vedl ho pryč. Brácha se nedal a chtěl jít taky. Teď maminka vystřelila a volá nene. Během chvilky tam zůstala sama a pán odváděl děti pryč. Mě polil pot a nevěděla jsem co mám dělat. Maminka úplně otřesená se pomalu rozběhla za nima. Nakonec se všichni po chvilce vrátili. Kluci měli hračky a ti dva si povídali. Uf ale lekla jsem se hodně. Jsem trošku odbočila. Víteček byl uznán operace schopný a v neděli jsme nastupovali na plánovaný zákrok na odstranění nadbytečného prstíčku. Neboli pařátku. Já jsem si myslela, že půjdeme zase na naše oddělení kde jsme leželi už dvakrát dokonce ve stejném pokoji. Byla jsem domluvená už z března s paní uklízečkou. Ale mi šli o patro víš. Ten název. HEMATONKOLOGICKÉ oddělení. Mě se přede dveřmi udělalo zle. Měla jsem myšlenky, že nám třeba něco zatajili. Asi to na mělo bylo dosti vidět, protože hned u vstupu kde přišla sestra a dala nám spoustu pokynů pro pobyt a pohyb na tomto oddělení. Začala nám říkat, že to z naší diagnozou nesouvisí, ale že jsme zdraví tak tam můžeme být. Oddělení bylo nádherné. Všude bylo spoustu krásných obrázků, které mě tam inspirovaly. A všichni byly moc milí a hodní a laskaví. Vše pro mě byl šok. V prvním patře jsme dostaly hned pyžamu(já ho ani sebou neměla,myslím pro Vítečka já jsem pro sebe měla.:) V ten moment jsem si uvědomila jak je důležité být zdráv. Mít zdravé děti i všechny příbuzné a lidi kolem sebe. Když si člověk uvědomí, že tam ti lidé skoro žijí. Musí to být neskutečně těžké pro děti,pro rodiče a pro celou rodinu. Ale co mě překvapilo, že tam byly s dětmi tři tatínci. Včera u večeře tam seděl chlapeček a začal nám povídat. Nebudu tady o tom psát ať někoho nezatahuji. Ale jak o tom svým příběhu mluvil a jak byl smířený. Jsem toho všeho plná musela jsem psát. Děkuji mějte se a buďte zdrávi.