čtvrtek 7. září 2017

Jak Víteček bráškovi na svět pomohl

Dnes je to přesně týden a pár hodin co se na svět podíval náš druhý synek Viktor. Všechno začalo o den dříve tedy ve středu 30.8. Ráno jsem s velkou radostí zahájila pečení jelikož u nás byla pouť tak abychom měli aspoň domácí sušenky. Víteček jako velký pomocník míchal těsto a podával a pomáhal a ochutnával. Užívali jsme si spolu a bylo to moc fajn. Potom jsem ho zanesla k babičce, protože přeci jen vytahovat plechy no aby se něco nestalo. Vše se podařilo nic se nespálilo takže bezva. Zbylo mi kousek těsta tak jsem chtěla potěšit Vítka. No nikdy by mě nenapadlo co způsobím a přísahám, že už mu nedám ani ochutnat. Leda bábovkové to není tak tuhé. Víťa když mu něco chutná tak je jak rybičky. Narve si plnou pusu. Bože můj!! Babička křičí on se dusí. Tak jsem stoupla ještě celkem v klidu jsem ho bouchla do zad-nic. Bouchla jsem víc-nic. Hlavou dolů-nic. Viťa vyvalil oči nedýchal modral. Nebyla jsem schopná zavolat ani sanitu ani uvažovat začal jsem panikařit. Strčila jsem mu prsty do krku trochu lepší, ale nic. Popadla jsem ho a utíkala za sousedkou. Nevím proč prostě mě napadlo, že jen ona mi může pomoci. Křičela jsem na něho ať mi neumírá. JO a byla jsem v 39+3 týdnu. Takže i když jsem se snažila moc utíkat rychle nešlo. Nicméně jak jsem s ním házela a mačkala ho stal se zázrak poblinkal se a tím se zachránil. Takže jsme doběhli k sousedce já udělala špatný krok a byl konec. Už jsem bez bolesti nemohla jít. Seděla jsem úplně absolutně otřesená klepala jsem se plakala radostí i stresem. No nemám ani moc slov jen si na to vzpomenu. A tak jsem po půlhodině došla domů napsala manželovi ať přijede z práce dřív. A jelo se směr Šternberk. Vítka jsme nechali doma neb po tak hrozném zážitku usnul a spal jak mimino. Pan doktor mě vyšetřil naznal, že to bych neodrodila a naplánoval císařský řez na druhý den ráno. Tak jsem přežila dlouhou bezesnou noc plnou výčitek, pochybení, strachu. Ráno za neskutečné bolesti jsme provedli ze sestřičkou to nezbytné. Bla neuvěřitelná a vše jsme spolu zvládli, ale byl to horor. A jelo se na sál. Píchli mi do páteře injekci fuj a já ochrnula na spodek.:) A už jsem jen čekala a poslouchala co bude. Za zády anesteziolog vykládal jak hlídal vnoučata a ve předu dva doktoři vykládali vtipy a mezi řečí si říkali podej mi kůži. NO zážitek. Ke konci mi povolily nervy a já začala pocitovat neskutečnou zimu. A pak přišel on..VIděla jsem našeho krásného druhého synáčka s vlasy černými jako uhel a hlasem jako zvon. A tím začal neuvěřitelnej chaoz. V porodnici to celkem šlo, ale když jsme přijeli domů. Víťa se ho ještě pořád trošku bojí i když zjistil, že když mu dá dudlík je klid. Tak se vzdal svého dudlíka a pořád mi podává abych mu ho dala. Viktor si vysloužil v porodnici titul nejhladovější dítě a já nejusměvavější maminka. To je moc hezké a moc mě to potěšilo. JO a malý hladovec si málem rozkojil i tatínka.:)) Za dva dny přibral 200g. Oproti Víťovi ten nikdy moc nechtěl jíst je tento kluk otesánek. Tak děkuji kdo dočetl až sem a až budu mít zase chvilku přijdu něco napsat.
1.Viktorek
2.Dnes ráno celý v zeleném
3.Pomocník


Žádné komentáře:

Okomentovat