sobota 29. prosince 2018

Být na chvíli dítě

Letošní vánoce a celkově svátky si opravdu užívám. Věřím, že se mnou i děti i taťka. Všechny dárečky nás(mě)opravdu potěšily a nadchly. Protože už si děti chtějí hrát hurá konečně přáli jsme si lego duplo a vláčky. A opravdu se nám to splnilo. Z našeho obýváku je legoland. Když večer usnu z dětmi zdá se mi jak stavím lego a vymýšlím nové kombinace a ráno už se nemůžu dočkat až začneme stavět. Je to úžasné jak to všechno do sebe pasuje. Letos Víteček od svých narozenin začal říkat slovo dáek a používá ho tak často jak jen to jde.:) A povýšila jsem na mamku. Už nejsem obyčejná máma, ale mamka. No nádhera. Akorát někdy to je na zlost. Třeba který si den jsem uspávala a na dobrou noc Víteček vyžaduje pohádku o Červené Karkulce. Povídám a najednou spím a Víťa do mě žduchne a říká úplně vážně mamko kakuku. A já jojo kde jsme skončili.:D Strávili jsme pár dní na chalupě s celou rodinou. Bylo to prostě dokonalé, krásné,klidné a na sněhu. Dokonce jsem po spoustě letech stála na lyžích a já to zvládla. Ani jednou jsem nespadla. Bylo to tak úžasné. Moc se mi tam líbilo troufnu si říct, že i dětem i ostatním. Byl to zasloužilý odpočinek příjemně strávený z našimi blízkými. Z dětmi jsme u chalupy zkusili jezdit na bobech. Vítek byl v pohodě dokonce jezdil sám a házel smyky a Viktorek řval, že nechce a raději chtěl dělat lumpárny ze sněhem. Naštěstí nás bylo hodně a mohli jsme se podělit o to aby byly kluci spokojení. A teď už budeme jenom v klidu vyhlížet nový rok a budeme se těšit co nám přinese za překvapení. Já si za sebe už teď přeji zdraví pro sebe a své blízké, krásné a nezapomenutelné chvíle které strávíme spolu a prosím jeden kurzík pro sebe na mixed media. :D Víc toho moc nepotřebuji hihi. Pár fotek.Děkuji...
1.stromeček
2.dárečky a Víteček
3.dárky
4.nákupní košík top hit
5.viky ve sněhu
6.papat sníh to by jim šlo
7.s online babou .:))
8.viky a jeho výraz čertovský
9.Vítova momentka








neděle 9. prosince 2018

První úraz

Byla sobota v noci všichni jsme si přáli ještě trošku přispat, ale Víteček měl jiný názor. Naznal, že se musí podívat za tátou do obýváku. A při cestě zpět uklouzl na spadené peřině šup rána,řev, krev,díra. Nejprve šok z toho co se děje potom racionální jednání jakože co ted teda. Naznali jsme, že pojedeme raději do Olomouce neb Svitavy to ne!! Ani jsme nevěděli jestli nejedeme zbytečně. No nejeli jsou z toho 3 stehy. Ale zvládl to statečně. Zakryli mu hlavu držela ho sestra,bratr a já a za deset minut bylo po všem. Akorát jak to udělat když nesnese náplast a pořád v tom něco má. Tak desinfikujeme to je rvačka vždycky. A teď má fousky jako táta .:) Dnes jdeme na kontrolu. Snad to nehnisá...

úterý 4. prosince 2018

První adventní neděle

1.adventní neděle byla pro mé blízké první větší zkouška. Já jsem si totiž dovolila odjet úplně sama(oh to božské ticho) na kurz. Vyráběli jsme vánoční hvězdu z foarminu. No páni to byl zážitek a krásná práce. Nenáročná na přemýšlení. Nikdo nic nechtěl, nemusela jsem nic řešit a ano totálně jsem si to užila. A dodalo mi to znovu chuť vyzkoušet něco nového do něčeho se pustit a nebát se opustit rodinu na chvilku. Protože co si budeme povídat být jen máma je sice krásný,nádherný, ale tak moc náročný. No a jelikož Víteček teď do školky nechodí a jsme zase jak klíšťata spolu doma, občas je toho na nás na všechny moc. Ven se moc chodit nedá takže obrážíme naše oblíbené herny a obcházíme návštěvy ať si nás pěkně všichni užijí.:D Zatím nejlepší herna pro nás jednoznačně byla Kafrárna v Jeseníku. Víteček tam pořád chce jet navíc vidina jízdy vlakem. Třeba příští týden už by to mohlo klapnout. Zítra nás čeká psychologický posudek a ve čtvrtek vyšetření oušek. Tak pak vyrazíme asi někam na nákupy nebo za zábavou. No ty nákupy by byly asi aktuálnější. Všichni šílí -prosinec a já nic. Pár drobností mám co sbírám tak nějak celoročně něco se dokoupí a já nevím. Třeba mě to ještě chytne a budu taky šílet.:DD Hlavně aby byly ty naše děti spokojené. A to určitě budou. Viktorek je pěknej vztekloun, ale je úžasné ho sledovat jak se tak nějak sám rozvíjí a proplouvá společně s námi. Už běhá jak kdyby nic snadnějšího na světě nebylo. Zajímají ho zvířátka, auta  a svět kolem nás. Krásně povídá takový ty jednoduchý slova a pije už jen z brčka. Samozřejmě napodobuje svého brášku a vymýšlí spolu samé lumpárny. A Víteček se nenechá moc dlouho pobízet.:D Bratra napodobuje z radostí občas ho žduchne,shodí,pak ho pohladí,sebere mu pití nebo jídlo. Pořád u nás někdo křičí,řve anebo se smějí. To je kouzelné-málo kdy. Všichni chtějí pomáhat anebo škodit. Jo a Vítek začal kreslit kolečka, ale krásné kolečka. Jsem z něho unešená to byly pořád čáry a teď pořád bába bába a v kolečku už jsou dvě oči a nos. A to je paráda. Dnes jsme vyráběli sněhuláka a krásně podle šablon namaloval kolečka pod sebe. No prostě super. A taky se začíná rozmlouvat hurá hurá. Díky za váš čas a přeji krásný a klidný prosinec..
1.sněhulák koukejte na ty kolečka. Fakt pecka. Jsou teda pod tím moje kolečka, ale stejně. waouw
2.Viktůrek
3.Víteček
4.moje hvězda z kurzu
5.moji umělci a prstové barvy.





neděle 28. října 2018

Lázeňský život

Každé ráno v lázních začíná stejně. Ráno musím spacifikovat obě děti, nachystat je a obléct. Mezi tím jsem už celá zpocená neboť Víteček utíká a buď jde rovnou po schodech dolů nebo si přivolá výtah a dělá na mě kuk. Naštěstí ještě nikdy neodjel. No a Viktorek ten se sice bojí cizích lidí, ale kdž tam nikdo není jde za bráchou samozřejmě. No je to síla pořád někde běhám připadám si jako šašek. Dojdeme na snídani a jelikož nefunguje už pár dní výtah zase je musím vynosit popř. Vítečkovi pomoct. A tam teprve začne úořádná legrace. Vítek začne jak blázen běhat sem tam já nestíhám nic. Viktorka posadím do židle ten řve, že chce jíst a Víťa řve že jíst nechce.:) No dobře možná trošičku si dá. Než nakrmím Viktorka Víťa nazná, že jíst už nehce a začne utíkat. Takže maraton hadra ze mě už teče. Co jde pobalím sebou a utíkám z Viktorkem v náručí odchytit Vítka. Ten je samozřejmě jak hadrová panna jen abych ho nemohla odnést. Takže ho často táhnu po zemi. Je 9 hodin ráno a já už nemůžu. Děti začínají ožívat. Jdeme na první proceduru do koupelny. Ze začátku jsem to nedělala, ale teď se koupeme všichni spolu neb já si musím odpočinout.:D A hlavně se jim to víc líbí když jsme tam všichni a nikdo nikam neutíká. Jo vylezeme oblečeme a jdeme na chodbu kde čekáme aby nenastydli venku je fakt zima. Takže je půl hodiny chodím po chodbě samozřejmě je to velká legrace utíkat mámě. Každý jinam občas i do schodů. No nic jsem vytočená jdeme na světýlka. A to je nejhorší. Vítek musí sedět v klidu a Viky by ho neměl otravovat. V9tek dostane mobil a Vikyho hlídá poslední dobou sestřička. Koukají z okna nebo malují. Hurá 30 minut vydržet. A zase namazat obléct a šup pryč. Dle počasí volíme program. Buď je vypustím v parku což je taky oříšek. Zase dokola Víteček chce utíkat co nejdál a Viky na opačnou stranu. Když už toho mám dost zavřu je do kočárku a jezdíme. A zase oběd. Takže to co u snídaně opakovat. A jdeme spát pokud už oba nespí v kočáře. Já jsem zralá na sprchu a kafe plus obr čokoládu. Můžu si nechat jen zdát. uspat je oba  zároveň je oříšek. Ale už máme volno nemusíme nic. Občas jedeme do Jeseníku do herničky(kafrárna) tam je tak krásně a ty moje děti jsou tam jak v ráji. A já si dám to kafe v klidu. No a je večeře. Kolečko lítání a honění Vítečka začíná a pak už jen uložit děti a spinkat. Jeden krásný den za námi. Je to sranda, ale je to neskutečně nádherné moct jenom být z dětmi. Určitě nám to hodně dalo. Já jsem se hodně zklidnila, ujasnila jsem si pár věcí,odpočinula jsem si od těch běžných věcí a zničila jsem se fyzicky. A na druhou stranu jsem načerpala inspiraci potkala jsem spoustu zajímavých lidí. Uzavřela přátelství a pár obchodů. A budu vzpomínat na ten měsíc hodně dlouho. Měli jsme nádherné počasí plné sluníčka a tepla. Teď je teda zima a prší, ale to k tomu patří. A ano jsme známá firma ta paní a dvojčátka. Pokud jste dočetli až sem moc děkuji a všem doporučuji utéct před povinnostmi klidně do lázní Lipová. Mě se líbilo moc. A pojedeme zase už teď se těším..Jo a o tom listí to by bylo tak na článek. To štěstí v očích staroušků když se ptali jestli můžou jít házet taky. To bylo nejvíc
1.nejlepší zábava je obýhaná ve sprše
2. Viky na houpačce
3. Viky papá sám
4. Vítek papá
5. Brajgl v listí
6. Vítek hází listí
7. S babi Ditou
8. S babičkou válenda v posteli









středa 5. září 2018

1 školkový den

Asi to zná každá máma. Já tomu nikdy nevěřila, ale v pondělí jsem to zažila na vlastní kůži. I když jsme si o školce povídali, i když dostal šátek s mou voňavkou a udělali jsme snad všechno aby to proběhlo v pořádku bylo to fiasko. Rozloučili jsme se já odešla a před školku a už docela daleko jsem pořád slyšela jak moc plakal. Čekala jsem a čekala a plakala a bylo my to všechno tak líto. Stála jsem tam snad půl hodiny lidi chodili na poštu a do obchodu a já bulela jak želva. Najednou se otevřely dveře a školnice my ukazuje ať jdu do školky abych zazvonila. Tak jsem to tak udělala a u dveří na mě čekal ten můj chlapeček malinký nešťastný. Já jsem pocítila takovou obrovskou úlevu, že s ním můžu být. On taky. Oběma se nám udělala nesmírně dobře a já strávila celé dopoledne ve školce byla jsem mu na blízku. Oba jsme si vzkoušeli, že to jde a že to půjde. My jsme si probrali s asistentkou vše důležité doma jsme si popovídali s Vítečkem a v úterý se ani neotočil a utíkal si hrát. CHvilinku si poplakal, ale pak už měl moc práce dělali obrázky z modelíny. No byla jsem úplně dojatá když jsem viděla na okně obrázek. Byl nejdokonalejší ze všech. Však to znáte .:)Krásně papal oběd a dostal velkou pochvalu. Že byl moc moc šikovný. To je tak krásný. A dnes je středa opět šel nejspíš zase dobrý  nikdo nevolá. Viktorek spí a já si to užívám. Měla bych vařit na zítra a uklízet a........A nedělám nic vůbec my to nevadí. Já totiž ani nevím kde mám začít. Jestli okna, přebírat hračky nebo gruntovat. Tak radši nedělám nic. Pššštttt..:)Za měsíc už budu psát z lázní. To budeme mít odpočinek zasloužilý. Tak ať se školáčkům a školkáčkům daří asistenti ať jsou trpělivý a užívejte toho ticha a klidu...

úterý 28. srpna 2018

Školka


Školka to je naše velké téma. Řešíme ji téměř každý den, hodně si povídáme o tom co Vítečka čeká. Dnes jsme měli schůzku s asistentkou ( ano díky blogu se našla)  což mě utvrdilo v tom že psát má smysl. Taky jsme se seznámili s paní vychovatelkou a učitelkou ze školky. A bylo to príma. Víteček si všechno prohlídl ve škole a potom jsme se přemístili do školky. A tam to bylo úplně bezva. Mají tam spoustu hraček,malé záchodky a umývadla a je to tam moc hezké. Víťa si to omrkl a cestou povídal, že se mu tam líbilo. Tak fajn první krok máme za sebou a v pondělí už teda na čisto. Máme domluveno, že na hodinku půjdu s ním a pak odejdu. Pokud teda nebude chtít jít sám. Máme bezva asistentku se kterou se známe a mám z ní báječný pocit, že to půjde. No je to mazec jak to všechno rychle letí. Tolik jsme toho spolu prožili a on mi odejde do školky. áááchhhh. :) Ale jo jen ať jde hlavně aby se mu líbilo a byl šťastný. No a 2.10. odjíždíme do Lipové lázně. Už máme zamluvený pokoj a těšíme se.:) A teď k tomu našemu druhému šikulovi. Viky má něco přes 10kg,11 zubů a další rostou a pozor už se pouští a udělá i 10kroků. Je nesmírně šikovný a Víteček je pro něho velký brácha ke kterému vzhlíží a kterého miluje. Dostali jsme k narozeninám dvojkočár tak je pro nás cestování a přemísťování úplná hračka. Kluci jsou úžasní střídají se kdo pojede vepředu a kdo vzadu. V pátek nás čeká oslava 1.narozenin. Mám objednaný dort,fotografa ještě musíme zabalit dárečky a nakoupit výzdobu. Moc se těším snad se oslava vydaří. A přijela pouť. Dnes jsme šli kolem a Víťa se chtěl jít houpat, ale nechtěl pochopit, že tam ještě nikdo není, že nás tam nepustí. No sranda je to prostě cirkusák.:) Tak nám držte palečky ať to jde bez pláče....

úterý 7. srpna 2018

Půlka prázdnin pryc

Dnes výjimečně děti odpadli velice rychle tak mám chvilku. V hlavě mi to šrotuje kudy chodím tak to musí ven. Je to už 14 dní co jsme byly pozvaní celá rodina na chalupu. Jelikož se měla sejít  rodina od mamky velice jsem se těšila, protože některé lidi jsem neviděla hodně moc dlouho. V pátek jsme přijeli byly nám odebrané děti, sedli jsme ke stolu a vykládali jsme. Jo to bylo moc fajn. Kdyz se tak trochu setmělo šli jsme na vycházku do hospůdky. Nejsem na to zvyklá,s dětmi po tmě ven moc nechodime, nicméně tam to nikomu nevadilo nám taky ne. Dali jsme si jídlo a pití a bylo to moc fajn. Viteček lítal nevěděl co prvni. Jelikož bylo zataženo z toho slavného zatmění jsme moc neviděli. Potom jsme dostali šanci na pár minut měsíc vykoukl. Když už bylo vidět že děti mají dost teda spíš Vítek,protože Viktorek celou dobu spal v kočárku. Šli jsme do chalupy a šli jsme rovnou všichni spát. V sobotu ráno jsme posnídali a hned se balili, že nás čeká velká vycházka na Králický Sněžník. Měli jsme jen jeden kočár, šátek a krosnu. Ehm.. tam to docela šlo bylo nás hodně pořád někdo vezl kočár my jsme různé poponášeli Vitečka. Tam někde jsme se stavili na oběd a zase šli dál. No my jsme se měli otočit a jít domů jenže šlo se fajn byla pohoda. Došli jsme na rozcestí dál už to z kočárem nešlo rozloučili jsme se a vraceli se zpět na chalupu. No jo. Jenže mě začaly bolet záda. Jak jsem unavená berou mě bolesti. Viťa byl v kočárku nehodlal měnit svou pozici a Vikyho jsem nesla v šátku. Jenže po chvilce jsem věděla, že už nemůžu, že ho neunesu. Tak šel Viky do nosítka,Vítek spal a já měla dost. Na chalupu pořád moc daleko. Tak jsme víc odpočívali nicméně začalo burácet a vypadalo to na déšť. A taky že jo. Začalo pršet. Obě děti museli k sobě do kočáru a já jsem se nechala oprset. Kluci byly spolu v kočárku pod plachtou. A najednou se řechtali na celé kolo. Jestli Víťa Vikyho lechtal nevíme ,ale bylo to tak krásne,že se mají rádi. S vypětím sil jsme se vrátili do chalupy připravili jsme salát a rybu a odpočívali co to šlo. Ti co šli tu dlouhou trasu se vrátili až pozdě večer ve velice veselé náladě. Vůbec nezmokli což nechápu. A já se spustila a z omladinou jsem si dala vinečko a ochutnala jsem na jazyk jagermaistr. No prostě oraz ze vším všudy. Letos to byl nejlepší víkend. Super počasí super lidi pohoda a klid. Ve čtvrtek odjíždíme na pobyt s rodinami s ds to se taky moc těším. Že potkáme nové tváře se stejnými problémy. Jinak dnes nám potvrdili další alergie u Vítů . Bkm, roztoči, prach a Bříza. S tím souvisí ovoce a zelenina. Tak teď když nám začal jíst jakože pořádně v klidu tak nám dají omezení, že nesmí to a tamto. Tak nevím jestli si to ten náš kluk všechno zaslouží. Už by mohl mít klid. Ekzém má naprosto otřesný nechce mít tričko, je rozškrábaný do krve. Já se třeba otočím nebo jdu jen za Vikym a on to hned rozškrábe. Je to šílený já jsem nanervy z toho v noci nespím držím ho a on mě bije kope. Na nohách mám modřiny. A nic nepomáhá. No naštěstí zjistili aspoň něco. Já jsem dnes důkladně uklidila ložnici. Bohužel moje nejoblíbenější peřina duchnička musí pryč. Ale pokud by mu to pomohlo objetuju se . Ovšem jestli bude zima nemám pod čím spát. Musím co nejdříve pořídit jinou něco protialergického,ale aby to hřálo. No a čekaji nás lázně. Tak to bude teprve sranda. Já a ti moji kluci. Už končím jen ještě dovětek. Hledáme asistenta do školky k našem Vítečkovi s ds ve Vranové Lhotě. Pokud někoho znáte kdo je milý,hodný,empatický,citlivý a chtěl by trávit čas z naším synkem dejte mu na mě kontakt. Fcb,Fler,mejl,blog nebo klidně osobní návštěva. Vše je možné více info až potom. Díky díky mějte krásný zbytek dne,týdne,měsíce. My to budeme mít náročný. Já budu mít narozeniny pak hned Viťa znovunarození a Viktorek 1 rok. Babča s dědou narozeniny atd.... pouť.

pátek 13. července 2018

Letní režim, dovolená a pokroky našich dětí







Dovolenou máme za sebou. Jeli jsme plně a to myslím úplně plně naložení do Krkonoš na chatu Honzíček. Byly jsme tam už po druhé a opět to bylo fajn. Letos to bylo jiné. No se dvěma dětmi dalo by se říct náročnější. Počasí taky nebylo nic moc spíš nic než moc. Ze sedmi dní nám asi tak 4 totálně propršeli, v noci bylo k nule a foukal neskutečný vítr. Navíc po naší vycházce na Pomezní boudy byly zahlédnutí medvědi.:D Naštěstí my je neviděli ani tam ani jinde. Jeden den jsme jeli lanovkou na Černou Horu a potom okruhem dolů do Pece pod Sněžkou. A ještě jeden výlet jsme měli a to takovou pěknou dětskou stezkou kde se plnily úkoly. Jinak jsem se povalovali na chalupě a hráli si s dětmi v pokoji anebo v herničce. Jako vždy servis v chalupě byl fantastický a až a jeden rušivý element bylo vše super.
Máme za sebou další pracovní týden, který byl hodně vyčerpávající a náročný. Když pominu fakt, že jsme se přes deset měsíců kloudně nevyspali neb jsou všichni narvaní u nás v posteli. Jeden kope,škrábe se a roztahuje se a druhý celou noc cucá. Do toho rostou Viktorkovi zuby(vrchní stoličky a k tomu asi něco i dole) Vítečkovi se ekzém sice o hodně spravil, ale příčinu škrabání se nedaří odstranit. Achjo..Zkusili jsme oslovit bylinkářku ta namíchala Víťovi kapky,mast a koupel a to vše kombinujeme s kozí syrovátkou( tu používáme taky do koupele). Opravdu je vidět zlepšení. Ten náš náročný týden začal hned v pondělí kdy jsem jela sama z dětma do Olomouce na endokrinologii. Tak se rozhodli, že vezmou Vítkovi krev na hodnoty a lepek. 10*ho píchali a nenabrali prostě neteklo. Plakali jsme oba bylo to velmi vyčerpávající. Za odměnu jsem je vzala do čajovny kde si pohráli a já si chvilku vydechla. V úterý jsme měli volno a jeli jsme k babičce na odpočinek. Ve středu jsme jeli i s manželem do Svitav na alergologii kde naznali, že to příští pátek zkusí znovu-nabrat krev. OMG..Ve čtvrtek máme rehabilitace s palečkem v Mohelnici a dnes nás čekala logopedie. Masakr. Jsem tak znavená, že mi tělo stávkuje a mysl nemyslí. A kde jsou ty prázdniny? Odpočinek sluníčko,opalovačky,grilovačky a párty? Asi někde jinde....Dnes mám náběh na depresi tak toho raději nechám a půjdu odpočívat. Tak snad zase příště až bude líp..Fotky vložím jindy

úterý 8. května 2018

Seminář aneb co bych pro naše děti neudělala

Jelikož jsme měli doma náběh na blázinec a syndrom vyhoření maminky musela jsem pryč. Naštěstí se mi poštěstilo se dostat na seminář Rané čtení dětí s DS. Seminář byl v Brně a to byla příležitost ujet a být chvíli jen tak s jedním dítětem neznámo kde užívat si shonu velkoměsta. Domluvila jsem se s kamarádkou a byla to příležitost konečně si to spolu užít jinak než při čajíčku odpoledne a s dětmi. Děti jsme večer uložili a potkali jsme se v kuchyni při svíčkách a z láhví vína  a povykládali jsme si v klidu bez odbíhání. No jo bylo to boží. O půlnoci jsme to rozpustili a šli radši spát. Bylo mi moc dobře lehce a uvolněně. Ráno to bylo takové jiné zvláštní, ale špatně mi nebylo to ne. Nechápu-kamarádka stihla uvařit, nabalit a připravit snad za půl hodiny. A pak jsme vyrazili. Vše jsme pěkně stihli a dorazili před budovu kde se mě už ujala paní se kterou jsme potom seděli vedle sebe. Kočárek jsme vynesli nahoru do patra a šli jsme do místnosti. Viktorek si užíval maminky jen pro sebe a choval se absolutně ukázkově. Hrál si na dece na zemi nebo si chvilku seděl nebo jsem ho měla v šátku( to pěkně zdřímnul já ho přenesla do kočárku) měla jsem chvilku klidu. Hltala jsem každé slovo a i když jsem byla chvilkama úplně mimo dozvěděla jsem se spoustu užitečných informací. Některé materiály už jsem měla zakoupené doma tak jsem jen dokoupila co bylo potřeba. Už to musím jen dochystat a brzo se začneme u nás učit číst naostro taky. Vítkovi se to bude určitě líbit. A jak paní říkala. Až přijede návštěva a bude se moct předvádět. No jéje to bude náš komediant úplně v rauši.:D Co jsem se vlastně všechno dozvěděla. Na úvod že máme být: důslední,pečlivý,trpělivý,přísní a hlavně milující rodičové. A taky že to za nás nikdo jiný neudělá. Takže jsem se hodila do klidu řekla si že máme před sebou celý život a hold se to všechno budeme učit spolu. Já po večerech budu připravovat a pak se to budu snažit do toho človíčka některak nacpat. Já mám neskutečnou výhodu, že ho to baví a že se chce učit. Beru to jako neskutečné plus a doufám že mu to vydrží. A do toho se budeme snažit odplenkovat, aby šel do školky jako velký frajer.Snad se zadaří. Já mu věřím. My to dáme. I když je z něho ted miminko jako Viktorek. Třeba dnes. Viky seděl a nevím jestli se chtěl otočit nebo co no prostě se překulil a spadl. Spustil řev(podotýkám, že mu rostou 4 zuby a do toho chytil od Vítečka rýmu a celkově mu není dobře) manžel ho uklidňoval a já obědvala. Za chvilku přišel Vítek bouchl sebou na stejném místě o zem a začal jakože mrčet. Takže jsem všeho musela nechat a chovat ho. No cirkus hadra u nás. Ale s tím jídlem bojuji u obou. Viktorkovi stačí mlíko občas chce něco do ruky. Musím končit tak pa..

pátek 13. dubna 2018

Chvilka ticha a klidu

To ticho když nikdo nemrčí,nemluví,netahá mě za kalhoty,nepiští a nehraje žádná hudba. Je to nádhera, ale není to divný? Manžel si vyrazil za zábavou a já zůstala sama se dvěma dětmi, které bylo potřeba nakrmit,převléct do pyžama,přebalit a uspat. Jojo jeden by řekl haha to nic není. Viktorek začal řvát jako tygr Víťa si začal zacpávat uši a posílal mě ať ho jdu nakojit hlavně aby byl už zticha. Večer je to neskutečně náročné. Já pomalu únavou padám na ústa a hlavně jsem  podrážděná na všechny. Jenže jaksi nevím jak si pomoct. Víteček chce být taky miminko chce abych ho kojila,krmila,obskakovala,do toho se učíme,hrajeme si,vaříme,chodíme ven. Stokrát za den přebalit, převléct no nemám slov. Mám dost. Navíc Víťa má jediný cíl dne. Zničit mámu. Když jdeme ven je to peklo. On mě neposlouchá, vytáčí mě, zlobí. Ahjo. Doma mám bordel všude je samý prádlo. A já nemám ani energii ani čas něco dělat. Já vím jednou to skončí a bude zase něco jinýho. Ani si nechci moc stěžovat to je spíš takové přiznání.D Zítra bude líp. Jdeme zahájit sezonu a čeká nás první pořádná vycházka. Půjdeme vandr skrz Malou hanou. Už se těším. Počasí má být krásné. Tak jo jdu spát..

středa 28. února 2018

fotky





1-2zimní radovánky
3.první mrkvička
4-Vítek
5-detail

Únor

Viktorek má 6 měsíců 9 kilo 72 cm a dva zuby.:) Už to není jen to miminko které spinká. Poslední dny je to o to náročnější, že nemůžeme chodit ven., protože je velká zima a hlavně fouká nepříjemný vítr. Takže dny jsou doma dlouhé, děti občas nervozní. Do toho máme nemocného tatínka( má chřipku). Naštěstí je nemocný jen on, my se všichni držíme i když jsme všichni pořád spolu. Děti samozřejmě spí na etapy takže když usne jeden vzbudí se druhý. Takže mě přijde, že jen kojím chovám,foukám na bebínka, vařím,uklízím,utírám pokakaný prdelky a utěšuji sama sebe, že to jednoho dne bude lepší.:) Ono to je těžký rozdělit pozornost mezi všechny tři a ještě si najít čas sama na sebe aby mi z toho všeho nehráblo. Moc těžký. Ale jsou dny kdy je mi to všechno tak trochu jedno a pak jsou dny kdy mě rozčílí i papírek na podlaze. Ale těch horších dní je si myslím míň. Jsem samozřejmě šťastná, že je mám ty svoje kluky, ale někdy to na mě padne. Ale jak svítí sluníčko i když koukáme jen přes zaprášené okna, jsou ty dny veselejší. Moc se těším na jaro jak všechno pokvete, jak začneme chodit na pořádné túry a budeme jezdit na výlety, jak si koupíme další sedačku na kolo a každý bude jezdit z jedním lumpem. Taky mě čeká parádní kurz v Brně( bude se týkat raného čtení a počítání pro děti s ds). Ještě nevím jak to udělám kdo pojede ani jak pojedu(dem). Určitě se mnou pojede Viktor. Bez toho to nejde zatím. Kurzy kdy můžu sama sebe vzdělávat miluji. A už dlouho jsem se někam chtěla podívat tak to bude super výlet a námět ke psaní. Hurá. No a o Vítečkovi bych mohla psát romány. Pořád má to svoje období NENENE. Ale má i období opakovací. On je jak houba. Nasává a nasává. Když nepřemýšlí občas řekne něco srozumitelného. S jídlem bojujeme pořád. Ale rád sedí u stolu a chce se učit. At´ už prohlížením kartiček,malováním,čtením,razítkováním já myslím, že chce dělat všechno při čem jsme v klidu a jen spolu. To jsou naše krásné chvilky které oba milujeme. Je to pomocník už spolu vaříme, věsíme prádlo, žehlíme, zametáme a myčku pomáhá plnit a vyklízet. Ale je to i miminko. Chce chovat,dudlat dudyn,ležet ve Viktorkové postýlce i křesílku atd...Více o Vítečkovi zase jindy. Dobrou..

pátek 26. ledna 2018

Kluci.:)

Dnes se stal neskutečný zlom v našich životech. Možná to moc prožívám, ale  s Vítečkem a Viktorkem to prostě ani nijak jinak nejde. Viky má zub. Má 4 měsíce 8 kg a jeden zub.:) Noci jsou takové trošku divočejší teď, ale jinak dobrý. A Víteček 3r.a jeden měsíc se dnes poprvé vyčůral na nočník. A to prosím hned dvakrát. Úžasné. Ten pocit, že překonal odpor nebo nevím co to měl k tomu nočníku. Že se dal přesvědčil, že to zkusil hlavně že se to podařilo. Nádhera. Teď už jen nepolevit,pilovat, chválit a odměňovat a třeba půjde od září do školky bez plíny.:) Víteček má období nenene, ale krom toho má období vnímání,opakování a chci se něco nového naučit. To je období kdy pořád chce číst,sedět u stolu,učit se a pilovat. Je to nádhera. Já to miluji. Každý večer přijde ukáže mi kterou hru si chce zahrát sedneme si ke stolu a dokud ho to baví učíme se. Chtěla bych se zeptat je tady někdo ze čtenářů kdo by byl ochotný mi vytisknout více materiálu na barevné tiskárně? Jde o obrázky aby jsme se mohli pomalu začít učit číst. Nechci to zadarmo. Dodám papír a přispěju na barvu. Pokud se někdo najde prosím kontaktujte mě. Předem moc děkuji. A co volby? Já už se tomu všemu jenom směju. Lidi jsou jak šílení. My půjdeme volit, protože chodíme, ale upřímně. Je mi to už asi jedno.:) Samozřejmě bych byla radši za slušného prezidenta, ale zvyknu si na všechno.:D Hlavně ,aby bylo po všem a aby se  lidi už   nehádali. Já bych si jen přála zdraví, sílu a kus štěstí pro človíčka, kterého mám moc ráda a který je v nemocnici a sám neví co bude dál. Tak snad bude líp tomu věřím a žádný   prezident s tím   nic   nenadělá.