pátek 13. dubna 2018

Chvilka ticha a klidu

To ticho když nikdo nemrčí,nemluví,netahá mě za kalhoty,nepiští a nehraje žádná hudba. Je to nádhera, ale není to divný? Manžel si vyrazil za zábavou a já zůstala sama se dvěma dětmi, které bylo potřeba nakrmit,převléct do pyžama,přebalit a uspat. Jojo jeden by řekl haha to nic není. Viktorek začal řvát jako tygr Víťa si začal zacpávat uši a posílal mě ať ho jdu nakojit hlavně aby byl už zticha. Večer je to neskutečně náročné. Já pomalu únavou padám na ústa a hlavně jsem  podrážděná na všechny. Jenže jaksi nevím jak si pomoct. Víteček chce být taky miminko chce abych ho kojila,krmila,obskakovala,do toho se učíme,hrajeme si,vaříme,chodíme ven. Stokrát za den přebalit, převléct no nemám slov. Mám dost. Navíc Víťa má jediný cíl dne. Zničit mámu. Když jdeme ven je to peklo. On mě neposlouchá, vytáčí mě, zlobí. Ahjo. Doma mám bordel všude je samý prádlo. A já nemám ani energii ani čas něco dělat. Já vím jednou to skončí a bude zase něco jinýho. Ani si nechci moc stěžovat to je spíš takové přiznání.D Zítra bude líp. Jdeme zahájit sezonu a čeká nás první pořádná vycházka. Půjdeme vandr skrz Malou hanou. Už se těším. Počasí má být krásné. Tak jo jdu spát..