1 školkový den

Asi to zná každá máma. Já tomu nikdy nevěřila, ale v pondělí jsem to zažila na vlastní kůži. I když jsme si o školce povídali, i když dostal šátek s mou voňavkou a udělali jsme snad všechno aby to proběhlo v pořádku bylo to fiasko. Rozloučili jsme se já odešla a před školku a už docela daleko jsem pořád slyšela jak moc plakal. Čekala jsem a čekala a plakala a bylo my to všechno tak líto. Stála jsem tam snad půl hodiny lidi chodili na poštu a do obchodu a já bulela jak želva. Najednou se otevřely dveře a školnice my ukazuje ať jdu do školky abych zazvonila. Tak jsem to tak udělala a u dveří na mě čekal ten můj chlapeček malinký nešťastný. Já jsem pocítila takovou obrovskou úlevu, že s ním můžu být. On taky. Oběma se nám udělala nesmírně dobře a já strávila celé dopoledne ve školce byla jsem mu na blízku. Oba jsme si vzkoušeli, že to jde a že to půjde. My jsme si probrali s asistentkou vše důležité doma jsme si popovídali s Vítečkem a v úterý se ani neotočil a utíkal si hrát. CHvilinku si poplakal, ale pak už měl moc práce dělali obrázky z modelíny. No byla jsem úplně dojatá když jsem viděla na okně obrázek. Byl nejdokonalejší ze všech. Však to znáte .:)Krásně papal oběd a dostal velkou pochvalu. Že byl moc moc šikovný. To je tak krásný. A dnes je středa opět šel nejspíš zase dobrý  nikdo nevolá. Viktorek spí a já si to užívám. Měla bych vařit na zítra a uklízet a........A nedělám nic vůbec my to nevadí. Já totiž ani nevím kde mám začít. Jestli okna, přebírat hračky nebo gruntovat. Tak radši nedělám nic. Pššštttt..:)Za měsíc už budu psát z lázní. To budeme mít odpočinek zasloužilý. Tak ať se školáčkům a školkáčkům daří asistenti ať jsou trpělivý a užívejte toho ticha a klidu...