Očkování a domácí klid

Dnes to jaksi venku nevypadá a oproti minulým dnům je pocitově zima. Nám je to jedno. V pondělí jsme měli naplánované od rána do večera. Jako první akce nás čekalo očkování. Ty jejich řeči vždycky. Jako říkala jsem doktorce, že má malý trošku rýmu. No to nevadí. a celou dobu mé praxe jsme měli jen dva případy s reakcí. No tak dobrá tedy. Píchli mu a my musely jet na rehabilitace a po ostatních pochůzkách. Docela to bylo fajn zašli jsme si do naší oblíbené kavárny. Víteček dostal pochvalu jak se krásně zlepšil a to se prostě musí oslavit. Začal sám sedět a poznávat svět z výšky. Dokonce chce přes kolena do stoje. To je fakt fantazie ho pozorovat jak by moc chtěl. No to jsem zase trošku odbočila. Večer když jsme se dostali domů bylo teplo. Úplně paráda. Tak jsme šli ještě chvilku ven s kočárkem. Jenže než jsme dojeli domů už bylo vidět, že je něco špatně. Večer jsme ho okoupali a tak se všechno zvrtlo. Pofňukával a byl mrzutý. Říkám Pepovi to není jen tak. No a taky že ne. Horečka sice nebyla nák moc, ale něco mu bylo. Najednou měl slepené řasy z očí mu tekly zelený ospálky a nos byl totálně slepený a taky takový zelený sopel. No říkám a je to v pytli. Do rána jsme toho moc nenaspali ráno jsme na nic nečekala a jela k dr. Malý  plakal úplně hotový.  Dala jsem mu medicínu a valili jsme. Tak jsem se dozvěděla, že to samozřejmě není reakce na očkování, že je to virové. Nafasovali jsme antibiotika do nosu a do očí a hurá domů. Naštěstí nemoc začala rychle odeznívat a dnes když to píšu Víteček si už spokojeně hraje na zemi. Moc se mi nezdá že by měl jednodenní rýmu. Navíc jakousi hnisavou. Tak jsem pořád chtěla být více doma a tak to mám. Každý den je stejný a jak nemůžeme ven to je šílený. Ten den je dlouhý, ale užíváme si to.:)) Za měsíc nás čeká snad poslední operace musíme být absolutně fit, ať se to už neprotahuje. A ještě musím napsat, že má Víteček 3 zuby viditelné a asi ještě jeden roste. Akorát s brýlema je potíž. Tak teď zkouším nasazovat si taky brýle aby viděl, že mám taky. To mi poradila sousedka ona celkově má bezva finty na ty děti. Jsme to musely včera všechno probrat nad láhví červeného. Jéé to byl krásný relax.:) Mějte se všichni krásně užívejte klidu a pohody.

Jak jsme slavili 21.3

21.3.je den Downova syndromu. A jelikož se nás to týká není důvod proč bychom neslavili. A jelikož všechny velké oslavy jsou pro nás daleko z fcb zdrojů jsme si našli akci v Blansku. Ráno jsme zaběhli k doktorce na vytáhnutí stehů a bez dalších zdržování jsme vyrazili. Už jen odjezd z domu byla sranda. Na Moravskou Třebovou je to totiž mazec a jezdí jen malé autobusky. Takže kočár blokoval cestu dalším nastupujícím. Ale tak zvládli jsme to a dojeli do cíle. Tedy ke kamarádce na hodně rychlé kafe.:) Pak nás vyzvedl manžel přehodili jsme se v řízení a vyjeli. Cesta proběhla bez jakýchkoliv problémů a za chvilku jsme byli v Blansku. Šli jsme kam nás instinkt vedl až jsme došli na místo. Bylo tam lidí tak akorát spoustu dětí které malovali křídami a dělali obří bubliny. Pak nás to přestalo trochu bavit tak jsme šli na vycházku a ocitli se u zámku. Šla jsem mrknout na program a zrovna začínala výstava. Tak jsme šli dovnitř a byly mile překvapeni krásou prostoru,hostinou a milými lidmi. Koukli jsme na vystoupení dětí. Víteček si zpíval do rytmu a už se těšil až ho pustíme na zem. On má ted takové období, že když vidí děti hned by si chtěl hrát. Byl tam koberec tak jsem ho chvilku nechala. Později začal tahat paní za oblek, protože ona se mu prostě moc líbila. Měla foťák párkrát ho vyfotila a to byl konec. Víťa se zamiloval.:D Tak raut byl boží a výborný. Později bylo společné focení a na podporu měl každý jinou ponožku. Byla legrace. Ještě jsme si stihli poslat balonek s přáním. My jsme přání nepsali my jsme si ho ve svém nitru přáli. A Vítek si balonek sám pustil. Nakonec ten krásný den byl zakončen vystoupením šermířské skupiny štvanci. Byly úžasní, ale ten rámus Vítu děsil tak jsme v klidu odešli a odjeli domů. Byl to krásný den a jsem moc ráda, že jsem se mohla zúčastnit. A tady ještě pár fotek.
1-2 naše ponožky.:D
3.spolu
4.moc milá organizátorka
5.Vítečkův balonek ten modrý
6. Víta

Když se maminka spustí..

Včera po hodně dlouhé době jsem vyrazila s přáteli. Už když jsem odcházela z domu věděla jsem, že si to užiji na 100%. Hehe a taky že jo. Manžel a dítě zůstali doma a já měla tolik potřebný oraz. Vypily jsme ze skoro švagrovou láhev růžového sklepmistra. To je moje oblíbené snědli jsme hromady jídla. A probrali jsme možné i nemožné poslouchali jsme hudbu lahodící mým uším. Zjistila jsem, že se mi líbí úplně všechno. Jsem prostě zvyklá poslouchat dětské cd a vše co jiné je tak úžasné.:D Jsem úplně poznamenaná tou mateřskou DOVOLENOU. Příští týden budeme mít jako vždycky hodně hektický. Začíná to hned pondělkem kdy musíme na kontrolu k dr jestli se jizvičky po operaci pěkně hojí. Víteček opět začal krásně papat nejspíš už se zotavil po operaci a bříško už je v pohodě a teď to chce vše dohnat. Měl dietu, ale od té pomaličku upouštíme už chce všechno jíst. Má dva zuby a je úžasný. Taky jak jinak, že? V pondělí bude den pokračovat příjemným cestováním. Pokud počasí dovolí chceme jet do Blanska na oslavy dne Downového syndromu. Pokud chcete někdo podpořit tak si vezměte každou jinou ponožku. A samozřejmě si vzpomeňte na naše výjimečné děti. V úterý máme volno. Ve středu přijede návštěva z rané péče a ve čtvrtek jedeme na vyšetření očí do Litomyšle. A v pátek je svátek a budeme všichni spolu až do úterý. To je paráda.:) Víteček váží 9200g už oslavil 15 měsíců a má dva zuby. Děkuji za přečtení a mějte se a užívejte jarní dny.:))

Vzpomínková

Už několik dní přemýšlím vzpomínám na našeho kamaráda. Ani nevím jak se k tomuto článku postaví jeho rodina, ale já prostě musím. Tak mi odpusťte pokud se to někoho dotkne.
Byl horký letní den tak jak to bývá na přelomu července a srpna. A náš kamarád Luboš alias Plamen nebo taky kýbl jel na kole  a jel k nám myšleno do naší vesnice asi jsme měli domluvený sraz. Já si přesně nepamatuji ani datum, za to se omlouvám, ani proč k nám jel. Ve finále je to úplně jedno. Asi jsme měli jít grilovat nebo prostě jen posedět. Dělali jsme to často než se nám narodil synek. Jenže osud tomu všemu chtěl jinak a on nikdy nedojel. Spadl z kola neměl helmu a měl velký úraz. A teď tam někde leží na LDNce a vlastně nikdo ani neví jestli vnímá nebo ne. Mě je to tak hrozně líto. Tak mi chybí ty nečekané návštěvy kdy jsme prostě třeba jen tak seděli nebo plánovali co by kdyby. Lubošek je velký snílek. Vždycky vyrukoval z něčím úplně šíleným. Když venku pršelo říkal je krásně prší. Když bylo vedro jak v pekle říkal konečně je teplo. Miluji  jeho nadhled. A taky to být pořád optimista. Teda skoro pořád. Je fakt že tento týpek má smůlu. V lásce atd. Pořád  čeká na lásku a každej s ním akorát oral. Slušně řečeno. Měla jsem příležitost jet se podívat do ústavu. Jenže plamínek spal. Sice jsem měla pocit, že otevřel jedno oko,ale nevím. Tak jsem tam s ním pobyla povykládala jsem mu co je nového a odjela jsem. A zůstal ve mě pocit. Pocit prázdna. Je to jasný člověk žije dál. Máme dítě,rodinu, přátelé, ale stejně když se potkáme vždy si na něho vzpomeneme. Lubo kdyby sis to tak mohl přečíst. Máme tě všichni moc rádi a moc nám tady chybíš. :´(

14.2

Pro někoho svatý Valentýn svátek zamilovaných pro nás jednoznačně den kdy se objevil první zoubek. Jestli je tam déle nevím, ale Vítek mi ho u oběda nenápadně ukázal. Jelikož zkoušíme pomaličku papat kousky nejprve jsem si myslela, že je to těstovina. Ale po pozdějších důkladném prohledání jsem našla kousek zoubku. Jéé to bylo doma slávy.:D
Včera jsme se vrátili z Prahy. Byly jsme s malým na vyšetření očiček. Tak je vše v norně a máme přijet zase za rok. Byl statečný i když mu zalepili jedno očko to se mu, ale vůbec nelíbilo a pral se se mnou. Ale mě se moc líbí jak tam z dětmi pracují. To je bezva. Mají dva panáčky Fanynku a Františka a ti mají černobílý polštářek. Panáčci se schovají už nejsou důležití, ale děti musí očičkama hledat ten polštářek. Paní si za tím vezme desky kde jsou nakreslené proužky a vyměnuje je a děti hledají. Moc se mi líbil jejich přístup. Jeli jsme vlakem to bylo dobrodružství. Přespali jsme u švagrové jednu noc a hned zase domů. Ještě jsem nezažila, že by v Praze sněžilo, ale to co se tam dělo včera byl masakr. Fakt sněhová vánice.:) 3li jsme se schovat do obchodního domu kde byl dětský koutek. Tak jsme tam vegetili s ostatníma dětma. Jo bylo to moc fajn. Unavení ale šťastní z návratu domů..

Jak jsme se proscrapovali do nohého dne

Bylo to krásný, ale moc krátký. Tak jak vždycky když je člověku dobře tak to rychle uteče. Jsme tři kamarádky a domluvily jsme se, že si uděláme mejdánek. Protože jsem dostala šanci jet úplně sama neváhala jsem ani minutku a jela. A ptala jsem se co budeme dělat? A holky jedním dechem dodaly, že budeme vyrábět. No dobře. Sbalila jsem dílnu. Samozřejmě ne všechno jen to nejdůležitější. :D Byl toho absolutně plný kufr našeho obr auta a  plná kuchyň kamarádky. Měly jsme omezený prostor a proto bylo potřeba ho využít do posledního místečka. Příště budeme u mě v dílně pokud tedy bude nějaké příště. Já osobně budu věřit, že ano. Holky byly moc šikovné. A kdo to zná určitě pochopí. To ticho když se všechny tři absolutně soustředí na lepení, kombinování to bylo fantastický. Když už jsem je tam měla musela jsem je trošičku využít aby mi nařezaly do zásoby.:)) Mám nádherné úžasné šablonky do bs. Tak jsem je náležitě otestovala. Tak zase za čtyři měsíce naviděnou. Už teď se budu moc těšit. Jo a jen tak mimochodem jsme skončili o půl 3 ráno. Na takové ponocování nejsem zvyklá a bude ještě dlouho trvat než to dospím nicméně stálo to za to.:))
1.to už je moje tvorba- díář
2.vnitřek
3.kuchařka
4.vnitřek kuchařky
5.Pracovní chaoz
6.Výtvory holek

Snažím se zkrotit ďáblův stroj

Jednou jsem dostala na narozeniny šicí stroj. Absolvovala jsem pár kurzů kde jsem se naučila spoustu věcí. Ovšem když jsem chtěla ten stroj zkrotit doma bylo to absolutně něco jinýho. Nic mi nešlo nevěděla jsem kam šáhnout co udělat. A tak si tam ležel jednou za čas jsem jela na kurz abych si vše zopakovala něco málo ušila a zase šel odpočívat.:) Jenže mi to vrtalo pořád hlavou. Jak na to co s tím atd. Až přišel jeho čas. Při serfování na netu jsem našla odkaz na stránky o šití pro úplné začátečníky. Všichni tam píšou, že to zvládli no tak jsem se vydala do galanterie koupit látku, nitě a prostě potřebné věci.Jo a hlavně mě k tomu donutila situace, že nemůžu na Vítečka sehnat kalhoty. Já totiž sháním kalhoty s ťapkama což prostě nelze sehnat. A jelikož on na nožkách ponožky moc dlouho nesnese a já nemám nervy pořád dokola mu je nasazovat řekla jsem si holka to dáš...A tak přišel dnešní den já jsem se rozhodla, že si jen všechno nachystám. A nakonec to dopadlo tak, že mám kalhoty ušité. Teda ještě je potřeba dát gumu do pasu a dodělat spodky u nohavic, ale stejně. Jsem hvězda a musela jsem se pochlubit a musím poděkovat mamce která dnes strávila půl dne se mnou na telefonu a snažila se mi poradit. Mamko děkujiiii....Pro mě názvy jak entl  je absolutně španělská vesnice, ale jsem ráda, že jsem zvládla aspoň gaťky pro Vítečka. To mi stačí. Nehodlám ten ďáblův stroj pokoušet dál. Jen pár  kalhotů a budu spokojená. I když člověk nikdy neví na co zajímavého na internetu narazí. A jelikož mi sem nejdou vkládat fotky a fakt nevím proč musíte mi věřit.
Jen jsem to zkusila a vypadá to, že se mi snad podaří vložit fotky.
1.Víteček
2.spolu u štědrovečerního jídla..
3.jedna vysmátá
4.já sám a rukama