Stačí jeden víkend

přesně tak. stačí jeden víkend ve společnosti milých a úžasných žen a mám život prodloužený minimálně o několik let. Rozumějte tomu takhle jsme parta tří kamarádek už od dětství a i když jsou holky obě pryč a  já jediná zůstala ve vesničce naše cesty se díky sociálním sítím zase potkaly. Mimo to, že každý den četujeme.:D, protože jsme si jaksi ještě všechno nestihli říct jednou za 3 nebo 4 měsíce se potkáváme. tentokrát jsme byly pozváni k milé Adi, která se o nás absolutně vzorně starala. V pátek to bylo domluvené, že pojedu sama, že si trošku zapaříme(scrapaříme) a v sobotu po obědě si přijedu pro Vítečka a budeme do neděle spolu. V pátek jsme se ubytovaly a šli si udělat pohodlí do luxusní dílny kde jsme víceméně strávili víkend.:d Něco úžasného pro mou duši. Všude se povaloval materiál a celkově to byla hodně velká pohoda. Něco jsme popily a přivzaly jsme do party nejmladšího členy dceru od hostitelky. Je to nadaná šikovná mladá slečna která se toho nebála. Mimochodem v sobotu od rána chtěla do dílny.:D Den jsme ukončily brzy nad ránem asi o půl 4. Spaly jsme náké 4 hodiny fuj to se mi ani dnes nechce vyslovit, ale bylo to moc fajn. Příjemně  znavené jsme jeli na nákupy do scrapobchůdku a pro synka. Měla jsem obavy, že už nebudu tvořit, ale on byl tak hodný. Prostě tvořil taky.:D V sobotu jsme u vína vyrobily další přáníčka a zase a opět seděly až do půl 4. To byla magická hodina. Holky seděly asi déle, ale já absolutně vyčerpaná usnula neklidným spánkem.No. Pokud bych to měla shrnout. Byla to nádherná malá,krátká dovolená. Plná cigaret, alkoholu,smíchu,holčičích tajemství a hlavně papíru,razítek a přáníček. A ted vstupte na přehlídku co všechno o tom víkendu vzniklo. Ženy děkuji vám moc a zase za nějaký měsíc tentokrát u nás. A pak si snad dopřejeme ty lázně. Scrapu Zdar...............:)
1.hostitelka
2.moje maličkost
3.nejmladší člen
4.holky při akci
5.bordéél
6.my tři
7.vycházka
8.synáček a jeho nová kamarádka
9.občerstvení
10.zase spolu :*
11-12.tvoříme
13. já
14.-17.přáníčka..

Doma je doma

Vše začalo už mnohem dřív. Už nejspíš když byl Víteček v bříšku bylo tohle všechno dané. V pátek jsme absolvovali výlet do FN Olomouc na anestezii. Vezla mě moje sousedka mimochodem príma ženská. V čekárně jsme zažili příběh se šťastným koncem. Seděla tam paní a měla dva kluky a velký bříško. Nejspíš čekala třetí. A taky tam seděl takový elegantní pán a pár důchodců. A já, Víteček a sousedka. Elegantní pán se zvedl a řekl klukům. Když budeš hodný koupím vám autíčko. A nic a najednou pán vstal chytl kluka za ruku a vedl ho pryč. Brácha se nedal a chtěl jít taky. Teď maminka vystřelila a volá nene. Během chvilky tam zůstala sama a pán odváděl děti pryč. Mě polil pot a nevěděla jsem co mám dělat. Maminka úplně otřesená se pomalu rozběhla za nima. Nakonec se všichni po chvilce vrátili. Kluci měli hračky a ti dva si povídali. Uf ale lekla jsem se hodně. Jsem trošku odbočila. Víteček byl uznán operace schopný a v neděli jsme nastupovali na plánovaný zákrok na odstranění nadbytečného prstíčku. Neboli pařátku. Já jsem si myslela, že půjdeme zase na naše oddělení kde jsme leželi už dvakrát dokonce ve stejném pokoji. Byla jsem domluvená už z března s paní uklízečkou. Ale mi šli o patro víš. Ten název. HEMATONKOLOGICKÉ oddělení. Mě se přede dveřmi udělalo zle. Měla jsem myšlenky, že nám třeba něco zatajili. Asi to na mělo bylo dosti vidět, protože hned u vstupu kde přišla sestra a dala nám spoustu pokynů pro pobyt a pohyb na tomto oddělení. Začala nám říkat, že to z naší diagnozou nesouvisí, ale že jsme zdraví tak tam můžeme být. Oddělení bylo nádherné. Všude bylo spoustu krásných obrázků, které mě tam inspirovaly. A všichni byly moc milí a hodní a laskaví. Vše pro mě byl šok. V prvním patře jsme dostaly hned pyžamu(já ho ani sebou neměla,myslím pro Vítečka já jsem pro sebe měla.:) V ten moment jsem si uvědomila jak je důležité být zdráv. Mít zdravé děti i všechny příbuzné a lidi kolem sebe. Když si člověk uvědomí, že tam ti lidé skoro žijí. Musí to být neskutečně těžké pro děti,pro rodiče a pro celou rodinu. Ale co mě překvapilo, že tam byly s dětmi tři tatínci. Včera u večeře tam seděl chlapeček a začal nám povídat. Nebudu tady o tom psát ať někoho nezatahuji. Ale jak o tom svým příběhu mluvil a jak byl smířený. Jsem toho všeho plná musela jsem psát. Děkuji mějte se a buďte zdrávi.

NEMOCI.:(

Po týdenním marodění a maratonu jsme si dnes odfrkli jako spořádaná rodina jsme si vyjeli na Opatovickou pouť. Ale byla taková zima, že jsme se opravdu jen prošli po stáncích a rychle upalovali domů. CHtěli jsme navštívit rodinu, ale nedozvonili jsme se. Tak jsem po cestě domů chtěla předat balíček kamarádce a taktéž jsme neuspěli. Ale vůbec nám to nevadilo byli jsme spolu a bylo to moc fajn. Koupili jsme si jeden kaktus který jsme věnovali tchýňce ono přece jenom těm kytičkám je u ní lépe. Co se narodil Víteček přežijí u nás jen ty nejodolnější. A ještě jsme koupili Vítkovi dřevěné kostky. 55 kusů a maminka se konečně může vyřádit a stavět pořádné stavby. A tento krásný den jsme zakončili stříháním. Po první zkušenosti už vím, že to není úplně jednoduchá záležitost. Ale pozor dnes se povedlo. Povídala jsem pohádku ukázala jsem názorně na sobě co budu dělat a pomaličku šmikala a šmikala až nám z našeho chlapečka vyrostl pořádný kluk-frajer.:) Jinak pomalu se blíží termín poslední operace. Vítek má 3 zoubky a další se nejspíš klube. A začal zjišťovat, že může kousat i mamku i taťku. No pro nás to není nic příjemného zvlášť pokud mě chce takhle budit. Občas se stane, že odpoledne odpadneme oba.:D Hlavně teď když jsme byly dlouho doma. Co má člověk celý den dělat. Ale tak snad už bude dobře zítra nás čeká kontrola u dr a pak uvidíme. V úterý jedeme na výlet do Olomouce na neurologii. Bude koukat paní doktorka jaký obrovský posun Vítek udělal. Už sedí úplně perfektně a sám. A zničeho nic se prostě začal zvedat. A staví se na nožky. Je to báječné ho pozorovat. No občas je malý karambol, ale tak to k tomu patří. Je všude a jeho všude plno. Zničeho nic se podívám a on si někde stojí. Je to takový nezvyk. Pořád miluje drátky a občas si ukousne papíru to má rád.:D A taky si udrží v leže pití. Takže je teď velice důležitý a vypije toho i víc což je dobře. Ovšem nechce hrníček. A brýle snese jen malinkou chviličku denně. Děkuji za přečtení ahoj.
Na 4 fotce můžete vidět vlásky před stříháním. Jinak jsou všechny z dneška už po akci.

Krásné setkání

Udělaly jsme si výlet a po domluvě jsme se sešly v Olomouci naproti vlakovému nádraží v modré budově.:D Z holkama z fléru stejně řekla bych papírově postiženými. Jo jo ono to zní pohádkově jenže to bych v akci nesměla být já.:) No přijedeme tam zaparkujeme v podzemní garáži kde byl opravdu nepříjemný pán a chtěl mě naštvat naštěstí se mu to nepodařilo. A jdeme teda k budově. Nejspíš jsme šli ze špatné strany a našly jen jeden vchod. Tak jsem tam šla a zeptala se recepční jestli je tam restaurace a paní byla moc hodná navedla nás. To je tak když jedete někam máte se sejít s někým a vlastně je znáte jen přes internet. Jen tak mimochodem čekaly blondýnu hihi to už dávno nejsem. Teda nebyla jsem nikdy, ale měla jsem světlý melír. Hned u vchodu jsme potkaly ženy tak se ptám nejste z fléru. Jooo tak super ve výtahu jsme se seznámily a jeli pozor do 18 patra. Fakt pecka výhled a celkově na to že to byla vietnamská restaurace bylo tam velmi příjemně. Ale tak dost udělala super společnost scrapuchtivých ženských. Pokecaly jsme o mužích,dětech a najednou Agnez povídá. A kdy už budeme mluvit o tvoření. To bylo vtipné. Předaly jsme si dárečky a materiál. Naobědvaly se,popily kafíčko a užívaly klidu a pohody. Sdělily jsme si vychytávkya pomalu se musely loučit. Domluvily jsme se že bychom zkusily v Mohelnici zorganizovat víkendový dýchánek. V hlavě se mi už rodí plán kéž by to vše dobře dopadlo. A tady je pár fotek.
1. Výhled
2. Tady jsme všechny
3-5. Pokus a přefocení
4. Náš nejmladší kolega
6. Agnez,Venýsek a neteř.:D
7.Hujerka a Baobab
8.Martulinka a Agnez
9. můj oběd.

Očkování a domácí klid

Dnes to jaksi venku nevypadá a oproti minulým dnům je pocitově zima. Nám je to jedno. V pondělí jsme měli naplánované od rána do večera. Jako první akce nás čekalo očkování. Ty jejich řeči vždycky. Jako říkala jsem doktorce, že má malý trošku rýmu. No to nevadí. a celou dobu mé praxe jsme měli jen dva případy s reakcí. No tak dobrá tedy. Píchli mu a my musely jet na rehabilitace a po ostatních pochůzkách. Docela to bylo fajn zašli jsme si do naší oblíbené kavárny. Víteček dostal pochvalu jak se krásně zlepšil a to se prostě musí oslavit. Začal sám sedět a poznávat svět z výšky. Dokonce chce přes kolena do stoje. To je fakt fantazie ho pozorovat jak by moc chtěl. No to jsem zase trošku odbočila. Večer když jsme se dostali domů bylo teplo. Úplně paráda. Tak jsme šli ještě chvilku ven s kočárkem. Jenže než jsme dojeli domů už bylo vidět, že je něco špatně. Večer jsme ho okoupali a tak se všechno zvrtlo. Pofňukával a byl mrzutý. Říkám Pepovi to není jen tak. No a taky že ne. Horečka sice nebyla nák moc, ale něco mu bylo. Najednou měl slepené řasy z očí mu tekly zelený ospálky a nos byl totálně slepený a taky takový zelený sopel. No říkám a je to v pytli. Do rána jsme toho moc nenaspali ráno jsme na nic nečekala a jela k dr. Malý  plakal úplně hotový.  Dala jsem mu medicínu a valili jsme. Tak jsem se dozvěděla, že to samozřejmě není reakce na očkování, že je to virové. Nafasovali jsme antibiotika do nosu a do očí a hurá domů. Naštěstí nemoc začala rychle odeznívat a dnes když to píšu Víteček si už spokojeně hraje na zemi. Moc se mi nezdá že by měl jednodenní rýmu. Navíc jakousi hnisavou. Tak jsem pořád chtěla být více doma a tak to mám. Každý den je stejný a jak nemůžeme ven to je šílený. Ten den je dlouhý, ale užíváme si to.:)) Za měsíc nás čeká snad poslední operace musíme být absolutně fit, ať se to už neprotahuje. A ještě musím napsat, že má Víteček 3 zuby viditelné a asi ještě jeden roste. Akorát s brýlema je potíž. Tak teď zkouším nasazovat si taky brýle aby viděl, že mám taky. To mi poradila sousedka ona celkově má bezva finty na ty děti. Jsme to musely včera všechno probrat nad láhví červeného. Jéé to byl krásný relax.:) Mějte se všichni krásně užívejte klidu a pohody.

Jak jsme slavili 21.3

21.3.je den Downova syndromu. A jelikož se nás to týká není důvod proč bychom neslavili. A jelikož všechny velké oslavy jsou pro nás daleko z fcb zdrojů jsme si našli akci v Blansku. Ráno jsme zaběhli k doktorce na vytáhnutí stehů a bez dalších zdržování jsme vyrazili. Už jen odjezd z domu byla sranda. Na Moravskou Třebovou je to totiž mazec a jezdí jen malé autobusky. Takže kočár blokoval cestu dalším nastupujícím. Ale tak zvládli jsme to a dojeli do cíle. Tedy ke kamarádce na hodně rychlé kafe.:) Pak nás vyzvedl manžel přehodili jsme se v řízení a vyjeli. Cesta proběhla bez jakýchkoliv problémů a za chvilku jsme byli v Blansku. Šli jsme kam nás instinkt vedl až jsme došli na místo. Bylo tam lidí tak akorát spoustu dětí které malovali křídami a dělali obří bubliny. Pak nás to přestalo trochu bavit tak jsme šli na vycházku a ocitli se u zámku. Šla jsem mrknout na program a zrovna začínala výstava. Tak jsme šli dovnitř a byly mile překvapeni krásou prostoru,hostinou a milými lidmi. Koukli jsme na vystoupení dětí. Víteček si zpíval do rytmu a už se těšil až ho pustíme na zem. On má ted takové období, že když vidí děti hned by si chtěl hrát. Byl tam koberec tak jsem ho chvilku nechala. Později začal tahat paní za oblek, protože ona se mu prostě moc líbila. Měla foťák párkrát ho vyfotila a to byl konec. Víťa se zamiloval.:D Tak raut byl boží a výborný. Později bylo společné focení a na podporu měl každý jinou ponožku. Byla legrace. Ještě jsme si stihli poslat balonek s přáním. My jsme přání nepsali my jsme si ho ve svém nitru přáli. A Vítek si balonek sám pustil. Nakonec ten krásný den byl zakončen vystoupením šermířské skupiny štvanci. Byly úžasní, ale ten rámus Vítu děsil tak jsme v klidu odešli a odjeli domů. Byl to krásný den a jsem moc ráda, že jsem se mohla zúčastnit. A tady ještě pár fotek.
1-2 naše ponožky.:D
3.spolu
4.moc milá organizátorka
5.Vítečkův balonek ten modrý
6. Víta

Když se maminka spustí..

Včera po hodně dlouhé době jsem vyrazila s přáteli. Už když jsem odcházela z domu věděla jsem, že si to užiji na 100%. Hehe a taky že jo. Manžel a dítě zůstali doma a já měla tolik potřebný oraz. Vypily jsme ze skoro švagrovou láhev růžového sklepmistra. To je moje oblíbené snědli jsme hromady jídla. A probrali jsme možné i nemožné poslouchali jsme hudbu lahodící mým uším. Zjistila jsem, že se mi líbí úplně všechno. Jsem prostě zvyklá poslouchat dětské cd a vše co jiné je tak úžasné.:D Jsem úplně poznamenaná tou mateřskou DOVOLENOU. Příští týden budeme mít jako vždycky hodně hektický. Začíná to hned pondělkem kdy musíme na kontrolu k dr jestli se jizvičky po operaci pěkně hojí. Víteček opět začal krásně papat nejspíš už se zotavil po operaci a bříško už je v pohodě a teď to chce vše dohnat. Měl dietu, ale od té pomaličku upouštíme už chce všechno jíst. Má dva zuby a je úžasný. Taky jak jinak, že? V pondělí bude den pokračovat příjemným cestováním. Pokud počasí dovolí chceme jet do Blanska na oslavy dne Downového syndromu. Pokud chcete někdo podpořit tak si vezměte každou jinou ponožku. A samozřejmě si vzpomeňte na naše výjimečné děti. V úterý máme volno. Ve středu přijede návštěva z rané péče a ve čtvrtek jedeme na vyšetření očí do Litomyšle. A v pátek je svátek a budeme všichni spolu až do úterý. To je paráda.:) Víteček váží 9200g už oslavil 15 měsíců a má dva zuby. Děkuji za přečtení a mějte se a užívejte jarní dny.:))