Jsme zase doma den 7.

 Je středa vláda nařizuje další opatření a mě se zdá, že už toho víc snad ani nemůžou zakázat. Tak jsem si myslela, že stihnu ještě vyřídit knihovnu v Mohelnici a bohužel. I když jsem přijela včas knihovna byla jen do pěti. Achjo. Takže jsme se s Pepíčkem projeli autem a stavili jsme se ještě pozdravit mou mamku. Neboť není jisté kdy se zase uvidíme. A co jsme s Vítečkem dělali celý den? Ráno jsme vypravili Viktorka s tatínkem, já jsem si vypila kávu,posnídali jsme a šli jsme na poštu poslat balíček. Zastavili jsme se v jednotě pro nákup. Na dvorečku jsme posbírali ořechy a potom jsme šli zalézt domů. Přichystali jsme si jídlo a vytáhli jsme temperky a malovali. Já jsem si chystala základy na obálky ke tvoření. Zatančili jsme si a byl čas jít do školky. No a ze školky domů. Ještě jsem na rychlo vařila šunkofleky. Nic extra se nestalo..

Jsme zase doma den 6.

 Vysvitlo slunce s ním i lepší nálada(jak u koho) třeba já mám.:) A proto mě děti nevytočí na poprvé, ale až na po šesté a pak je zlechtám nebo potrestám nicméně jsem celkem v klidu. Zvládla jsem uvařit rajskou a než jsem se k ní dostala Víťa mi ji snědl. Knedlík už nebyl tak jsem si uvařila těstoviny a v tom přišel Viktorek, že chce ochutnat. Co dodat zbyly mi oči pro pláč a prázdné břicho. A děti usnuli s plným bříškem. Hurááá. A místo odpočinku peru,topím a teď šmrdlám Pepíčka a píšu. Ještě k tomu trestu. Nechtěli si uklidit vláčkodráhu než jsme šli ven tak jsem ji naházela do pytle a odnesla. Jestli to tak půjde dál do vánoc si nebudou mít s čím hrát. A za trest šli do Lhoty pěšky. Žádná odrážedla a to bylo fňukání a slibování. A taky žádná čokoláda. Třeba je to ponaučí. Zítra nastupuje Viktorek do školky tak bude o jednoho méně na chvilku.

Jsme zase doma den 3-5

 No o víkendu jsem se nedostala k pc tudíž to doháním teď v pondělí, když ti dva školkový rošťáci po týdnu konečně chvilku spí. Nejmladší byl dnes na dvou měsíční kontrole dostal první očkování,doporučení na oční a pochvalu, že nestrádá. Váží 6200g takže já mám v jednom prsu smetanu a v druhým šlehačku. :)) A kdyby nebyl Viky dneska protivný a drzý byl by to fajn den. Zatím jsme se ven nedostali teda já s Pepíčkem jo, ale kluci ne. Uvidíme aspoň na malou vycházku by to chtěla. Včera jsme si upekly makovou bábovku za asistence Vítečka. Odměřoval a následně míchal ovšem neochutnal. Nevím proč těsto ochutná, ale bábovku ne. To nechápu. Viktorek radši ochutnává.:D Kluci dokáží udělat takový neskutečný nepořádek během chvilky, ale uklízet se jim nechce. Ale bylo fajn, že jsme si podle youtubka zacvičili jogu. Vítek se snažil  a bylo vidět,že je moc rád, že už to zná a šlo mu to. Viky klasika. NEBUDU,NECHCI atd..Prostě prudič.:D A v sobotu to byla hrůza do rána. Na mě dolehla deprese bylo mi úzko a nakonec jsem šla z dětma na hřbitov poplakat si na hrobeček. Už si připadám jako důchodce. Jsme doma je pár dní a mě už slušně hrabe. Chtěla bych do společnosti někam jet něco zažít. Tohle mě moc nebaví. A věřím, že corona brzo zmizí. Ať se třeba vypaří mě je to jedno. Tak nevzdávejte se bude líp-musí!! 

1. Víteček má velkou radost má konečně nové brýle. Krásně mu drží a je fešák.:)

2.Viky dostal lentilky. Tak byl také spokojený

3.Pepíček usnul vypadá spokojeně.:)

Jsme zase doma den 2.

 Druhý den byl jakýsi podrážděný ze všech stran. Kluci byl protivní už od rána. Mě se moc nedařilo. Vařila jsem guláš naštěstí se povedl a s knedlíčkem jsme si šmákli. Po obědě už to nešlo vydržet a šli jsme ven. Vyzvedli jsme sousedovi holky a šli zkontrolovat vodu,která naštěstí opadla a brzo budeme moci zase chodit do Lhoty. Na kolech odrážedlech jsme dojeli až ke kaštanu a tam jsme měli piknik. Děti dostali mini amoletky a byly moc spokojení. Potom jsme se vrátili domů a čekali jsme na tatínka až přijede z práce. Já jsem se vrhla na nádobí a kolem 19 hodiny děti začali odpadávat. A o půl 8 dvě ze tří spali. Úžasné. A my jsme si mohli konečně nerušeně povykládat. Pak už nás čekalo jenom odpočívání...

Jsme zase doma den 1.

 Je podzim a tak jak nám bylo v létě krásně na to můžeme jen vzpomínat. Od 1.9. začal opět coronavir útočit a zašlo to tak daleko, že jsme zase zavření doma. A hned první den a ve Vranové Lhotě máme letos už po druhé povodně. Ovšem tentokrát je to horší. Včera už nám uzavřeli silnici mezi Vranovou Lhotou a Vranovou. Co z toho plyne. Já jsem měla jedno dítě ve školce a dvě doma. Víteček nemá momentálně asistentku, neb ta musí být také doma ze svými dětmi, tak jsem si ho nechala doma. A Viktorek je šikula ten si šel odpočinout od nás všech. No jo než bylo poledne voda pořád stoupala a do odpoledne silnice uzavřená. Já jsem dostala tak trochu histerii, že ho nebudu mít jak dostat ze školky. Naštěstí švagrová se nabídla, že ho vyzvedne a nechá u nich. No to se zase nelíbilo manželovi, takže za pomoci souseda s velkým autem jsme přes zákaz Viktorka dovezli domů a už nikam chodit nebudou. Mě to za takové nervy nestojí. A co jsme z Vítečkem a Pepíčkem za jeden den stihli.:D Z Vítkem jsme si začali dělat pořádek v učení a našli jsme spoustu věcí k dodělání,k porovnání atd. Takže nejprve je potřeba udělat systém. Prošli jsme počítání,kreslení,čtení i trochu logopedie. Kéž by to tak šlo každý den!! Vzhůru do nového dobrodružného dne.:)

coronavir a karanténa

Nechápu, že jsem za dva měsíce neměla čas napsat příspěvek tady k tomu blázinci co se děje okolo nás. První měsíc jsme byly hodní a seděli jsme poctivě doma anebo jsme chodili na vycházky do lesa. Zvelebovali jsme si dvoreček a užívali si domácího klidu. To bylo docela fajn, ale začalo nám to být doma malé a chtěli jsme víc. Tak jsme začali chodit na větší vycházky s rouškami a potkali jsme se z jednou paní ze školky a s jejím chlapečkem a začali jsme dělat výlety s něma. A tak nám dny krásně utíkali našli jsme si svůj režim. Ráno uvařit,pouklízet,učit se s Vítečkem popř.něco vyrábět hromadně a když jsme měli všechno jaksi taksi hotové jít dopoledne chvilku ven a poobědě spinkat(ano to je nejkrásnější část dne). Svěží odpočinutí sbalit batůžky a vyrazit na túru až do večera. Jednou jsme si vyšlápli na Bouzov to bylo moc pěkné a v pohodě jsme to zvládli. Jindy chodíme okružní to je procházka lesem se vším všudy 6km. A o víkendu jezdíme na cyklostezky. MILUJEME cyklostezky. Tu svobodu pro děti kdy je nemusíme pořád napomínat a usměrňovat. To je bezvadný. Kluci jsou na odrážedlech neskutečně rychlý za to já už jsem pekelně pomalá. Naštěstí na mě počkají abych je mohla dojít. Na té karanténě bylo nejvíc super to, že jsem viděla tolik koncertů co už pár let ne. Skypuju pořád a z každým. I z babičkou.:D
Podle genetiky jsem 28 týdnů těhotná podle pana doktora jsem víc. Miminko je prý větší než by mělo a má 1300g. Cukrovku nemám a cítím se celkem dobře. Večer bývám už hodně unavená ono se není co divit po těch našich vycházkách.:) Mám deset kilo navrch, ale váhu mám výchozí jako jsme měla když jsem čekala Vítečka. A ano je to náročné mít doma obě děti. Viktor občas zkouší co vydržím a popravdě toho moc teď nevydržím. No, ale snažím se. Snažíme se všichni. Víťa se rozmluvil a když mu dá Viky prostor krásně se snaží povídat. Čte obrázkové kartičky to ho moc baví a pořád má nejoblíbenější logico-babička. Chystám se, že najedeme na matematiku dle Netty Angels. Ono se mu moc do matematiky nechce, ale to dáme.  Problém je, že Viktorek chce samozřejmě taky a to Víťu nebaví. Když ho ruší bratr. Takže musíme hledat různé skuliny a bratra zabavit nějak jinak.
Moc děkujeme za přečtení a posíláme pár fotek.
1. Kluci na vycházce v lese. Zrovna házeli kamínky do potoku
2. Obalujeme řízky
3. Na Bouzově na hřišti
4. S Viktorkem na cyklostezce

Pohřeb a první genetika

Ano je to tak. Do naší rodiny přišla rychle a nečekaně smrt. A vzala si jednoho z našich nejbližších-vzala nám tátu. Byl to neskutečný šok a my jsme se z bráchou museli stát z minuty na minutu dospělími a za všechno zodpovědnými lidmi. Není kdo by nám pomohl i když by všichni chtěli tohle bylo na nás. Zařídili jsme parte,pohřeb,kremaci, věnce,hudbu a taky trachtu. Všechno během jednoho týdne kdy jsem psychickým vyčerpáním doslova padala na ústa. Ale je po všem. Všechno proběhlo tak jak mělo a nejhorší, ale zároveň nejhezčí pohřeb jsme zvládli. Byly nám oporou naši blízcí,manželé, přátelé a děti kvůli kterým je potřeba jít dál. Víteček třeba na konci obřadu dědečkovi mával a bylo to moc krásné. Zahráli mu jeho oblíbení Kabáti a to by měl stoprocentně radost. Přišlo se rozloučit neuvěřitelné množství lidí, i když to jsem já nevnímala. Zavzpomínali jsme na čas dobré i ty horší a nechali jsme ho jít. Na trachtu přijela rodina až z Německa a já měla opravdu radost, že přijeli a moc jim za to děkuji. Byl by šťastný věřím tomu, že ano. Celkově děkuji všem kteří pomohli.
A ano aby těch zpráv nebylo málo musíme to vyrovnat něčím hodně veselím a tak prosím hlásím světu, že čekáme našeho třetího potomka. Včera jsme absolvovali první genetiku miminko má 7 cm má všechno co má mít. Je krásné a zdravé. A narodí se nám v srpnu někdy v polovině. A my jsme šťastní, občas unavení. A věříme, že budeme mít holčičku. Tak věřte s námi. děkuji w...