Co dodat

Dlouho jsem nic nepsala. Neměla jsem žádný čas. Jasně otřepaná fráze, ale u nás to tak prostě je. Jedno pondělí jsem jela pro taťku do nemocnice a než jsem se za těch pár hodin vrátila maličký celý uplakaný,unavený do večera osypaný. No to byla hrůza. Vůbec jsem nevěděla co dělat. Nakonec jsem jela k dětské a ta nás poslala hned do FN Olomouc. Dělali mu CRP a hodnoty měl 180. Moc tomu nerozumím, ale bylo to nejspíš moc. No tak jsme teda jeli a pořád ho zkoumali dostal 3 infuze. Já jsem nestíhala měnit plíny. Jak se zavodnil tak plíny měli snad i kilo.:) A já stála u postýlky ve dne v noci. Musela jsem hlídat kanylu. No nebylo to úplně jednoduché. Ale zvládli jsme to a v sobotu nás pustili domů. Stejně vlastně nevím co mu bylo. Angína asi většího formátu, protože se k tomu tak osypal. Navíc mu vyrostly další dva zuby. Takže už má 10. Všechny stoličky,4 vedle sebe dole,2nahoře. Ale ty noci jsou tak únavné. Snad dva měsíce spíme všichni spolu. Jinak to nejde. A blíží se Vítečkovi narozeniny. Přípravy hlavně v hlavě se už rýsují. A věřím že vše klapne a všichni si to užijeme maximálně. Hlavně oslavenec.:) A jak to vše dopadlo. Měla jsem v poslední době zápřah psychický i fyzický a tělo řeklo DOST. A já skončila na antibiotikách s angínou. Naštěstí u mě nemoci trvají 3 dny. Takže i když na práškách už chodím s kočárkem opět na vycházky a užíváme si chladných dní. Děkuji za nahlédnutí a přeji všem zdravíčko. A Pár fotek.
1. Vítek a jeho ohebné tělo
2.-4. Když nespím a můžu chvilku tvořit
3. Spolu na balíkách
5.Včera při blbinkách-bublinkách

Pouštění draků

Minulý víkend svítilo sluníčko, ale foukal dosti vítr. Konečně se nám podařilo domluvit se ze sousedkami a vyjít si na balíky, vzít draka a jít trochu lumpačit do přírody. Děti jsme si poskládaly na balíky a fotily a blbly jsme. Víteček mi pořád otáček hlavu abych věděla kde letí drak. Bylo to báječné. Pak jsme šli posbírat ještě pár kaštanů a šup domů do tepla. Velice rychle se ochladilo. V neděli jsme dělali doma dřevo. Řezali jsme a štípali a skládali. Prostě příprava na zimu.:) A jen co jsme si užili krásný víkend vše se dočista s prominutím posralo. V pondělí jsem dostala milion úkolů,které jsou neodkladně potřeba udělat. Zavézt tátu k lékaři, zařídit přepis auta a ověřit podpis na poště. Vše by nebyl problém až na toho našeho tátu. Šel na obyčejné vyšetření a odvezla si ho sanitka rovnou do nemocnice. A to teprve začal pořádný kolotoč. Přijela jsem domů sbalila jsem věci a jela z bráchou zpět do nemocnice. Ve středu jsem pro změnu vezla tchýni po doktorech. Ale to byl oproti jiným dnům takový klídek. Ve čtvrtek jsme šli uklízet k tátovi, aby se mohl vrátit domů do čistého. Udělali jsme úklid zatím jen povrchový. Zbytek nás ještě čeká. A dnes už je pátek čekala nás návštěva v nemocnici a lítání. Jsem tak unavená a tak smutná.:( Celý týden je ve znamení zmatku, chaozu,telefonování,zařizování a všeho ostatního. Věřím, že další týden bude lepší. Musí prostě musí....

Znakovací kurz

V pátek jsme po velkých přípravách vyrazili směr Běleč nad Orlicí. Cesta probíhala naprosto v pořádku nikde se nic nestalo a my dojeli zdárně na místo. Vylezeme z auta a hned vidím známou(sice internetovou)tvář. To bylo moc milé. Hned jsme se seznámili a už to jelo. Pusa se nám zavřela myslím až večer. Mezitím přijeli další rodiny a další děti. Odpoledne  jsme si vyšli na procházku po okolí. A potkali jsme bagr. Naložili jsme děti do korby a udělali jsme pár super fotek. Na programu bylo seznámení,večeře a večer povídání. Protože někdo musel hlídat na povídání večer jsem šla já a láhev vína.:D Teď už vím že jsem ji neměla brát sebou. Druhý den to mělo samozřejmě následky. Nejsem zvyklá a tak jsem celý den trpěla bolestí hlavy. V sobotu jsme měli snídani,znakování,vycházku,oběd,znakování,vycházku,odpočinek. Možná jsem něco vynechala, ale to vůbec nevadí. Jedním slovem program byl tak perfektní, že jsme neměli čas sedět na pokoji a nudit se. A když už čas byl tak jsme byly venku nebo s dětmi v herně. Bylo moc fajn vidět jiné děti s DS. Martínek je super. Úplně mě dostalo jak krásně znakoval. A celkově jak byl šikovný. Nellynku už známe z dřívějších akcích a navíc je máme tady kousek od sebe. Jsou z Vítečkem skoro stejně staří. Takové naše zlatíčka. V sobotu jsme měli takovou delší procházku, samozřejmě se znaky, šli jsme navštívit pivovar.  To se samozřejmě líbilo všem nejvíc ovšem našim drahým polovičkám.:D Když jsme se vrátili a než začal další program šli jsme odpočívat do herny. Bylo tak krásné pozorovat všechny děti jak se navzájem poznávají. Jenže mě už tak moc rozbolela hlava, že jsem nebyla schopná uvažovat, nakonec jsem to vzdala a šla odpočívat. Večerního programu jsem se nezúčastnila a spala až do rána. V neděli už se blížil odjezd a vše se mi zdálo neskutečně rychlé. Snídaně,znakování,procházka,loučení,focení,oběd,balení a odjezd domů. Po cestě se nic naštěstí nestalo a my dojeli v pořádku domů. Chtěla bych moc poděkovat všem organizátorům za možnost krásného pobytu který jsme si všichni náramně užili. Odpočinuli jsme si a potkali spoustu skvělých lidí. Byla tam krásná atmosféra, bezva jídlo, nádherný program a klid.
1. Vítek s tatínkem
2. Na vycházce v bagru
3. Martínek
4.Nellynka s tetou Dášou
5. Vycházka po okolí
6.Naše nová zábava-ježdění v bedýnkách na pečivo.:D
7.V herně
8.Spolu
9.-10.Společná

Jak jsme hráli Paintball

Jednou, už je to hodně dlouho, jsme v místním hostinci potkali velice příjemného mladého sympatického muže. Dali jsme se do řeči a zjistili, že je to přistěhovalec. Shodou náhodou se rozhodli spravovat dům kde můj manžel vyrůstal a má tam spoustu vzpomínek z dětství. A tak jsme vykládali o všem možném až jsme se dostali k paintballu. A já prostě úplně nadšená jsem se přiznala, že jsem to vždy chtěla hrát. Slovo dalo slovo. Včera mi zazvonil mobil cizí číslo a najednou pozvánka tak asi za hodinu budeme hrát. Všeho jsem nechala dítě dala manželovi a sama s bráchou vyrazila. No co mám říkat. Byla jsem jak Alenka v říši divů. Nikoho jsme neznali a všude bylo plno lidí. Ale všichni lidi byly úplně v pohodě. Bylo tam i spoustu dětí takže legrace bylo dost. Zastříleli jsme si. Mě v zápalu hry vyletělo koleno a ted se budu muset uzdravit. Nicméně to byl fantastický zážitek a všem doporučuji. A tady pár fotek. A ještě dodávám, že moc děkuj za pozvání a užili jsme si to naplno.:)
1.bratr
2.já
3.dětina balíkách

Orofacionální stimulace a návštěva Logopedie

Ano i když je Vítečkovi skoro 21 měsíců už jsme dvakrát navštívili Logopedii. A včera jsme byly po druhé a byla to zábava. Naše ´´teta´´ nám ukázala jak masírovat pusinku  a taky jak dělat bubliny(ne blbiny ty umíme i bez ní .:D). Bubliny děláme doma často, ale ještě se nepodařilo, že by Víťa sám foukl. Ovšem jaké si na mě dnes připravil překvapení. Byly jsme u sousedky pohrát si za holkama a já se chtěla ještě rozloučit a ještě si chvilku pokecat a dala jsem Vítka do trampolíny. Jsem k němu otočená zády a slyším flétnu. V hlavě mi bliklo, že nejspíš Barunka si uvnitř píská, když v tom se otočím a on sedí důležitě a hraje. Ano hraje. Nevím jak prostě foukal pusinkou přesně tak jak mu to včera ukazovala logopedka. Je to neuvěřitelné a jsem tak šťastná. Žádná slova by to nevystihla. Takže jsme si půjčili flétnu a rychle pelášili domů, aby se mohl předvést babičce. A ano hrál celou cestu domů a jak byl důležitý a spokojený. Ovšem tatínek přijel moc pozdě Víteček zmožen usnul a je tak sladký. Takže ano má to smysl a děláme to dobře. A když vidím výsledek je to přesně ten motor, který mě žene dál. Čeká nás spoustu práce, ale my budeme bojovat. Znakujeme co to jde a taky pojedeme na znakovací víkend. Věřím, že tam se naučíme spoustu nových věcí, které pak společně budeme praktikovat. Mějte krásné dny plné nových věcí a sluníčka.:) My budeme slavit, tančit a kolotočovat se. Přijela přece pouť.

Prázdninový režim,zavařování a výlety

Tak přesně takhle si žijeme. i když mám pocit, že nic nestíhám určitě je toho dost co už jsme zvládli. Tak například jsem malému udělala tři druhy přesnídávek. Jablíčkovou(už je snězená),jablíčkovo hruškovou a poslední bylo 20 skleniček švestkové.
Včera jsme měli mimořádný den. Protože se o nás psalo v novinách.:) To bylo tak...Mám kamarádku která pochází z Mohelnice, ale láska ji zavedla do Brna. A její přítel píše do novin a jelikož znají náš příběh oslovili nás jestli jsme ochotní odpovědět na pár otázek.:) Doma jsme se shodli, že to není tabu a svolili jsme. A pak nastal náš velký den a my jsme celebrity z novin. Ještě jednou bych chtěla moc poděkovat za tuto šanci.
A aby těch dobrých zpráv nebylo málo. U nás na vesničce je bouda. Taková obyčejná zelená bouda, která v mém dětství sloužila jako základna pro děti. Pamatuji si, že jsme jezdili na lodích a taky se o ně starali. No a když jsme jednou večer rozjímali ze sousedy napadla nás myšlenka co takhle si ji zkusit pronajmout a oživit boudu pro další generaci. A ano oslovila jsem nejvíce povolaného a dostala jsem souhlas. Tento týden bych měla dostat klíče a v sobotu by jsme mohli mít první setkání s dětmi a rodiči. Už se moc těším mám tolik nápadů co by se dalo podnikat. A nejsem sama. Takových lidí s nápady je hodně tak se bude vzájemně doplňovat a inspirovat a naše děti si budou moct chodit hrát ven do přírody. Tam kde nejezdí moc aut a je tam relativně bezpečno.
S rodinou jsme si vyjeli na výlet. Navštívili jsme Zoo Lešná. A i když jsme z domu odjížděli s emocemi byl to nádherný výlet, který jsem si náležitě užili. Viděli jsme zvířátka. Víteček se pokochal lidmi a unavení, ale spokojení jsme se vrátili domů. Určitě je toho ještě moc co jsme chtěla psát, ale opravdu teď je to všechno tak hektické, že prostě jednoduše nestíhám.:) Mějte se krásně a přeji hezký zbytek léta. Já budu oslavovat jelikož budu mít zase narozeniny a to je taková krásná událost která se musí oslavit.

:´(

Já musím. Na počest toho našeho stejně nejlepšího, nejzábavnějšího a nejvíc pohodovýho kamaráda. Měj se na druhém břehu krásně a pozdravuj všechny co už tam jsou. Pro nás stejně vždy budeš tady s náma....