Plavání

Každou středu pokud není malý nemocný jezdíme plavat na bazén do Mohelnice. Jelikož většinou nestíháme a jezdíme na knop a máme kartu ZTP snažíme se toho využívat. Ano není to nic divného ovšem. Ale my musíme mít jako vždy něco extra. Při vjezdu na mini parkoviště, které má dvě místa pro postižené  stojí přesně  uprostřed vjezdu sloupek. Asi proto abych si odřela auto. A ano přesně tak se stalo. Jelikož při vjezdu mi ještě bránilo auto které si stouplo fikaně. Já nechtěla odřít auto cizí a odřela si svoje.:( No nic nedá se nic dělat. Naštvala jsem se s tím že půjdu podat stížnost na úřad. Posílali mě od čerta k ďáblu až nakonec jsem se dostala tam kam jsem měla. No a pán se mi tak trochu vysmál, že si mám couvnout při najíždění. AHA. A když tam stojí auto? Tak mu tam prý klíčkem vyryjte že stojí blbě.! Jsem vyvalila oči. To snad nemyslí vážně. A říkám mu nebylo by jednodušší oddělat sloupek? No víte- ne. Ještě dnes jsem z toho v šoku. A já to musela napsat. Prý máme v plánu udělat větší parkoviště a tam na vás budeme myslet. To je nehoráznost toto. Přeji co nejméně odřených aut a více úsměvů na tváři.:)

oslava 2.narozenin

Rok se z rokem sešel a naše mládě má dva roky. Je to úplně neskutečné,že to tak rychle utíká. Oslavě předcházelo velké chystáni a pečení,balení dárků. Ale stalo to za to. Pro hosty jsem nachystala pozvánky,aby to bylo se vším všudy. Napekla jsem řepové sušenky(ty chutnaly hlavně dospělákům) pro děti byly muffinky a ještě jeden druh sušenek a spoustu dortů. Po cestě jsme měli jak jinak úsměvnou historku. V tom spěchu jsem jaksi zapomněla držet krabičku a ona se trochu vysypala. Když jsme zastavili abychom to posbírali něco se stalo z autem. Od té doby to příšerně řvalo a my vzadu si připadali jako v tryskáči. Nic příjemného. Manžel byl naštvaný, ale já se musela smát neb mě to opravdu rozesmávalo. A Pepa říká,, vy se smějete, ale já mám vymáčklou spojku,,. To rpostě nemělo chybu. Přijelo jsme na místo činu a já obvolávala osazenstvo druhého auta aby po cestě hledali výfuk. Ten se nenašel, ale ani nebylo třeba, protože byl tam kde má akorát praskl. No nic. Musela jsem ještě nachystat čajovnu atd..Hosté pomalu začali přijíždět a začalo to být takové živé. Jemně řečeno. Když přijely všechny děti nebylo na co čekat a šli se rozbalit dárky a nakrájet dort a začít slavit. Bylo to báječné a myslím že náš kluk si to užíval. Bylo tak krásné vidět všechny v tomto předvánočním čase. Příjemně jsme se pobavili. Víteček absolutně znaven usnul v náručí mé mamky a vůbec mu nevadil hluk ani světlo nic. Spinkal spokojeným klidným spánkem. My se sbalili a jeli domů pomalu jak jen nám naše letadlo dovolilo .:D A doma jsme ještě pokračovali v oslavách. Vítek vyspalý nechtěl jít spát a tak byl s náma vzhůru snad až do 23:00. Příště se pochlubím pár fotkami až to stáhnu do pc. Děkuji za počtení mějte krásné dny.

Malé ohlédnutí a shrnutí

Minulý víkend jsem měla totálně nabitý( v podstatě mám pocit, že takový je každý den) a nevím zda-li je to tím předvánočním časem nebo tím, že jsme moc akční.:) Plán zněl jasně. V sobotu jet na trhy do Pasek a v neděli jít podpořit prodejem i nákupem místní společnost. Protože jsem nevěděla jak to udělat s Vítkem nechala jsem ho tatínkovi a tetě doma. A to prosím v sobotu i v neděli. V sobotu to bylo na dýl, přece jen je Paseka trochu z ruky. Nicméně akce se fantasticky vydařila. My jsme si to užily. Jako každý rok tam hrál pán na kytaru a krásně zpíval. Tak jsme se rády přidaly a zazpívaly si i když si lidé myslely že jsme opilé. Ale ono ne ani kapka alkoholu nebyla i přesto to bylo moc fajn. V neděli to bylo úplně jiné už jen tím, že lidé kteří se přišli podívat všechny znám. A byla jsem překvapená, že i něco koupili. Měla jsem společnost vedle u stolu a o zábavu nebyla nouze.:) Tím že jsem to měla domů kousek jsem na nic nečekala a spěchala zpět domů k rodině unavená, ale spokojená.
Každou středu budeme chodit plavat. Máme za sebou první hodinu. To by jeden nevěřil jak to malého neskutečně unavilo. Jenže já na tom byla úplně stejně. Třásly se mi nohy. No síla. Už vím, že když půjdeme na  bazén je nejlepší jet co nejdříve domů a odpočívat.
 Začali jsme péct na Vánoce. A protože sama bych to s Vítkem nezvládla pečeme z babičkou. Nebo aspoň připravujeme těsto. No zkrátka si pomůžeme jak jen to jde. a máme napečené perníčky, linecké a likérek.To my připomíná ještě jednu událost. Babička si mě pozvala na pečení perníčků. Je to taková nae předvánoční chvilka kdy jsme spolu. A buď pečeme nebo zdobíme. Letos jsme pekli a já ochutnávala slivovici. Myslím, že to ani není potřeba dále komentovat. Prostě jsem upustila páru a namazala se.:D
A dnes jsme byly pozváni na tvoření z dětmi. Jelikož nemáme ještě tolik zkušeností(nicméně dnes jsme se ponaučily) byl to docela neorganizovaný chaoz, ale bylo to super. Byly jsme tři+Vítek, ale ten si krásně schrupnul v kočárku a nehodlal se nechat nikým rušit. I když jsme sama hleděla jak tvrdě spí když tam byl takový rámus. Bylo to fajn. Jedna naváděla děti,druhá razila nápisy a třetí řezala na shotkovi. Krásná spolupráce. A bylo opět moc příjemné se na chviličku potkat a zběžně probrat běžné problémy. I když by jsme mohli sedět hodin klidně i nocí. Tak děkuji, že jsem to mohla ze sebe vysypat a krásnou druhou adventní neděli. U nás nic nehoří neb hrozí, že se stane úraz.Nevěříte? Věřte. Víťa si vyleze úplně v klidu na okno, dostane se i na bobek je to horolezec a je fakt všude. Je to síla ho uhlídat

Co dodat

Dlouho jsem nic nepsala. Neměla jsem žádný čas. Jasně otřepaná fráze, ale u nás to tak prostě je. Jedno pondělí jsem jela pro taťku do nemocnice a než jsem se za těch pár hodin vrátila maličký celý uplakaný,unavený do večera osypaný. No to byla hrůza. Vůbec jsem nevěděla co dělat. Nakonec jsem jela k dětské a ta nás poslala hned do FN Olomouc. Dělali mu CRP a hodnoty měl 180. Moc tomu nerozumím, ale bylo to nejspíš moc. No tak jsme teda jeli a pořád ho zkoumali dostal 3 infuze. Já jsem nestíhala měnit plíny. Jak se zavodnil tak plíny měli snad i kilo.:) A já stála u postýlky ve dne v noci. Musela jsem hlídat kanylu. No nebylo to úplně jednoduché. Ale zvládli jsme to a v sobotu nás pustili domů. Stejně vlastně nevím co mu bylo. Angína asi většího formátu, protože se k tomu tak osypal. Navíc mu vyrostly další dva zuby. Takže už má 10. Všechny stoličky,4 vedle sebe dole,2nahoře. Ale ty noci jsou tak únavné. Snad dva měsíce spíme všichni spolu. Jinak to nejde. A blíží se Vítečkovi narozeniny. Přípravy hlavně v hlavě se už rýsují. A věřím že vše klapne a všichni si to užijeme maximálně. Hlavně oslavenec.:) A jak to vše dopadlo. Měla jsem v poslední době zápřah psychický i fyzický a tělo řeklo DOST. A já skončila na antibiotikách s angínou. Naštěstí u mě nemoci trvají 3 dny. Takže i když na práškách už chodím s kočárkem opět na vycházky a užíváme si chladných dní. Děkuji za nahlédnutí a přeji všem zdravíčko. A Pár fotek.
1. Vítek a jeho ohebné tělo
2.-4. Když nespím a můžu chvilku tvořit
3. Spolu na balíkách
5.Včera při blbinkách-bublinkách

Pouštění draků

Minulý víkend svítilo sluníčko, ale foukal dosti vítr. Konečně se nám podařilo domluvit se ze sousedkami a vyjít si na balíky, vzít draka a jít trochu lumpačit do přírody. Děti jsme si poskládaly na balíky a fotily a blbly jsme. Víteček mi pořád otáček hlavu abych věděla kde letí drak. Bylo to báječné. Pak jsme šli posbírat ještě pár kaštanů a šup domů do tepla. Velice rychle se ochladilo. V neděli jsme dělali doma dřevo. Řezali jsme a štípali a skládali. Prostě příprava na zimu.:) A jen co jsme si užili krásný víkend vše se dočista s prominutím posralo. V pondělí jsem dostala milion úkolů,které jsou neodkladně potřeba udělat. Zavézt tátu k lékaři, zařídit přepis auta a ověřit podpis na poště. Vše by nebyl problém až na toho našeho tátu. Šel na obyčejné vyšetření a odvezla si ho sanitka rovnou do nemocnice. A to teprve začal pořádný kolotoč. Přijela jsem domů sbalila jsem věci a jela z bráchou zpět do nemocnice. Ve středu jsem pro změnu vezla tchýni po doktorech. Ale to byl oproti jiným dnům takový klídek. Ve čtvrtek jsme šli uklízet k tátovi, aby se mohl vrátit domů do čistého. Udělali jsme úklid zatím jen povrchový. Zbytek nás ještě čeká. A dnes už je pátek čekala nás návštěva v nemocnici a lítání. Jsem tak unavená a tak smutná.:( Celý týden je ve znamení zmatku, chaozu,telefonování,zařizování a všeho ostatního. Věřím, že další týden bude lepší. Musí prostě musí....

Znakovací kurz

V pátek jsme po velkých přípravách vyrazili směr Běleč nad Orlicí. Cesta probíhala naprosto v pořádku nikde se nic nestalo a my dojeli zdárně na místo. Vylezeme z auta a hned vidím známou(sice internetovou)tvář. To bylo moc milé. Hned jsme se seznámili a už to jelo. Pusa se nám zavřela myslím až večer. Mezitím přijeli další rodiny a další děti. Odpoledne  jsme si vyšli na procházku po okolí. A potkali jsme bagr. Naložili jsme děti do korby a udělali jsme pár super fotek. Na programu bylo seznámení,večeře a večer povídání. Protože někdo musel hlídat na povídání večer jsem šla já a láhev vína.:D Teď už vím že jsem ji neměla brát sebou. Druhý den to mělo samozřejmě následky. Nejsem zvyklá a tak jsem celý den trpěla bolestí hlavy. V sobotu jsme měli snídani,znakování,vycházku,oběd,znakování,vycházku,odpočinek. Možná jsem něco vynechala, ale to vůbec nevadí. Jedním slovem program byl tak perfektní, že jsme neměli čas sedět na pokoji a nudit se. A když už čas byl tak jsme byly venku nebo s dětmi v herně. Bylo moc fajn vidět jiné děti s DS. Martínek je super. Úplně mě dostalo jak krásně znakoval. A celkově jak byl šikovný. Nellynku už známe z dřívějších akcích a navíc je máme tady kousek od sebe. Jsou z Vítečkem skoro stejně staří. Takové naše zlatíčka. V sobotu jsme měli takovou delší procházku, samozřejmě se znaky, šli jsme navštívit pivovar.  To se samozřejmě líbilo všem nejvíc ovšem našim drahým polovičkám.:D Když jsme se vrátili a než začal další program šli jsme odpočívat do herny. Bylo tak krásné pozorovat všechny děti jak se navzájem poznávají. Jenže mě už tak moc rozbolela hlava, že jsem nebyla schopná uvažovat, nakonec jsem to vzdala a šla odpočívat. Večerního programu jsem se nezúčastnila a spala až do rána. V neděli už se blížil odjezd a vše se mi zdálo neskutečně rychlé. Snídaně,znakování,procházka,loučení,focení,oběd,balení a odjezd domů. Po cestě se nic naštěstí nestalo a my dojeli v pořádku domů. Chtěla bych moc poděkovat všem organizátorům za možnost krásného pobytu který jsme si všichni náramně užili. Odpočinuli jsme si a potkali spoustu skvělých lidí. Byla tam krásná atmosféra, bezva jídlo, nádherný program a klid.
1. Vítek s tatínkem
2. Na vycházce v bagru
3. Martínek
4.Nellynka s tetou Dášou
5. Vycházka po okolí
6.Naše nová zábava-ježdění v bedýnkách na pečivo.:D
7.V herně
8.Spolu
9.-10.Společná

Jak jsme hráli Paintball

Jednou, už je to hodně dlouho, jsme v místním hostinci potkali velice příjemného mladého sympatického muže. Dali jsme se do řeči a zjistili, že je to přistěhovalec. Shodou náhodou se rozhodli spravovat dům kde můj manžel vyrůstal a má tam spoustu vzpomínek z dětství. A tak jsme vykládali o všem možném až jsme se dostali k paintballu. A já prostě úplně nadšená jsem se přiznala, že jsem to vždy chtěla hrát. Slovo dalo slovo. Včera mi zazvonil mobil cizí číslo a najednou pozvánka tak asi za hodinu budeme hrát. Všeho jsem nechala dítě dala manželovi a sama s bráchou vyrazila. No co mám říkat. Byla jsem jak Alenka v říši divů. Nikoho jsme neznali a všude bylo plno lidí. Ale všichni lidi byly úplně v pohodě. Bylo tam i spoustu dětí takže legrace bylo dost. Zastříleli jsme si. Mě v zápalu hry vyletělo koleno a ted se budu muset uzdravit. Nicméně to byl fantastický zážitek a všem doporučuji. A tady pár fotek. A ještě dodávám, že moc děkuj za pozvání a užili jsme si to naplno.:)
1.bratr
2.já
3.dětina balíkách