středa 27. prosince 2017

Jaký byly?

No přece krásné,šťastné a veselé. Ano chvilkama byly hodně veselé a zpocené a to třeba, když jsme při kolikátém už rozbalování dárků zjistili, že Víteček dostal druhé ukulele. Ale ten Ježíšek je nesmírný popleta.:D A já zrovna den před tím přemýšlela jak ho budu učit hrát, když máme jen jedno. HiHi. Mimo jiné začínáme být ohromná kapela. Ve sbírce máme tři flétny, dvě ukulele,bubínky také dva,triangl,rolničky,štěrchátko,harmoniku,zvonkohru a paličky. No prostě paráda. Je to docela úlet, když to rozjedeme bez zábran a s radostí.:) Na štědrý den to bylo všechno o přípravách na večer. Nejprve zmizel Pepa a zmožen chřipkou šel připravovat stromeček. Já se snažila zabavit děti a mezitím chystat stůl. No bylo to príma. Pak jsme se vyměnili a já šla dozdobovat stromeček a chystat stůl k tchýni kde se scházíme na večeři a na dárečky. Potom to prostě všechno rychle uteklo a nastala večeře. Víteček nikdy moc nejí, ale tentokrát jedl pěkně asi aby už mohl na dárečky. Viktorek byl v pohodě a koukal co se asi bude dít. Po jídle už Vítek nemohl vydržet a utíkal se podívat za dveře a to bylo samé jůů a jéé. A áhhh. No nádhera očička mu jiskřily. Na dárkách jsme měli nalepené obrázky, aby Vítek věděl komu patří. Byla to legrace. Všem rozdával jen dárky pro mě nechtěl dát ani za nic.:) Lump jeden. No rozplýval se nad každým balíčkem a užíval si to. Viktorek dostal čmeldu nebo brumdu nevím který z nich to je a ten byl zabaven Víťou. Nechce mu ho ani za nic vrátit.:D Hraček máme tolik, že jsme naznali, že do nového roku dětem uděláme pokojíček. Ale za tu radost to stálo. Já jsem dostala rodinnou kroniku to mi vyrazilo dech. Je to předtištěná kniha která se po dobu deseti let bude doplňovat a dopisovat. Je to neskutečný závazek, ale moc mě to potěšilo. Stejně tak batoh na túry a hlavně na cestování z dětma. Jinak oblečení, ponožky,kosmetiku,drogerii a takový ty věci.:) Paráda. A jednu poukázku do mého velmi velice oblíbeného obchůdku. 25.12. jsme měli odpočinek kdy přijela manželova rodina a 26.12 jsme jeli k mé babičce do Jeřmaně a potom do Loštic. Nemělo to chybu je to krásné vidět celou tu rodinu a aspoň chvilku pobýt jen tak pro radost a pro klid. Dětem se všude líbilo což je to nejlepší. Zítra jdeme pozdravit kamarády. Víťa jde pařit. Pro to máme úžasný znak.:) Všem čtenářům bych chtěla popřát zdraví,klid a spoustu tvořivosti do roku 2018. Mějte se nádherně

čtvrtek 14. prosince 2017

Už 3 roky

Dnes jsou to tři roky co nám přišel do života Vítek. (začala jsem psát včera). Když se narodil říkala jsem mu pan učitel. A to platí dodnes jelikož všechno se od něho učíme. Naučil mě jak pečovat o dítě, jak bezpodmínečně milovat, jak milovat až do nebe, jak se rozdělit o poslední sousto,jak být trpělivá,tolerantní,jak přimhouřit oči,jak omlouvat neomluvitelné,jak učit dítě se specifickými potřebami,jak se být(bít) za jejich práva,jak se učit abych ho mohla učit. Je toho spousta co nás za ty tři roky naučil. Všechno bych ani nevypsala a hlavně koho by to bavilo číst.:D Zažili jsme toho spolu hodně. Spoustu aktivit,setkání a výletů  do koutů země kam by jsme bez něho nejspíš nikdy nejeli. Znakovací kurz,setkání maličkých v Praze,letní tábor a další a další aktivity. Náš život je trošku jiný, ale je krásný a máme stejné starosti jako každý jiný rodič. Jestli nám ho vezmou do školky, jak ho přimějeme aby víc jedl, jak ho naučit poslouchat. Ale co je pro nás nejdůležitější? Aby byl Víteček šťastný a hlavně zdraví. Za ty tři roky měl tři operace i když nebyly náročné nebylo to srdce jako matka jsem to prožila emočně moc. Jsem ráda, že až na tu rýmu dvou měsíční, ekzém a neustále slzící a opuchlé a rudé oči to není tak zlé. Už je velký kluk i když je paličatý a zkouší to na nás moc ho z celého srdce milujeme. Všichni. Tak ještě jednou zlatíčko moje bud šťastný,zdraví,hodný a bud tu se mnou prosím navždy.:*