Krkonoše

Hned co jsme se vrátili z lázní tak jsme stihli jen vyprat, vysušit, nachystat,vybalit a sbalit a měli jsme odjíždět. V den odjezdu hned ráno když bylo auto nachystané a my se měli obléct, že jedeme začal Vítek brečet úplně šíleně,nadavovat a celkově bylo vidět, že je mu zle. Tak místo na dovolenou jsme jeli na celé dopoledne na pohotovost. Kde jsme se dozvěděli, že má začínající angínu. No dostal antibiotika a léky. Přijeli jsme domů a po prvním léku bylo vidět, že se mu udělalo dobře. Tak jsme byly doma v neděli a v pondělí jsme naznali,že pojedeme. Zavedli jsme pomalejší tempo a šetřili jsme je. Cesta proběhla v pořádku my jsme si s klukama vzadu zdřímli a udělali jsme si jednu přestávku z výběrem sedačky v obchodě. Na chatě Honzíček jsme prošli několik nám již známých procházek, objevili jsme zase něco nového( vycházka na Jany boudy-zavřeno), potkali naše známé a snažili jsme si užít děti a klidu a pohody. Každý večer chodili lišky až k chalupě a sháněli něco k jídlu. To byla podívaná. Necelý týden utekl jako voda a my jsme se v sobotu přestěhovali na chalupu Modřín. Tam od neděle měl začínat 1.turnus letního Modřínu. Byl to pobyt dětí s ds a jejich sourozenci spojený s terapiemi. Každý den začínal snídaní formou švédského stolu. Potom jsme měli výtvarnou činnost tam jsme s dětmi vyráběli různé věci na téma cirkus. Jeden den jsme dělali klauna potom zase maringotky pro zvířátka. Následně jsme šli na muzikoterapii. A to teda nevím proč, ale Vítečkovi se to nelíbilo. Přitom je hudebník a doma hraje na všechno možné a hudba hraje téměř nonstop. Ale jeho bráškovi se tam líbilo moc. Potom jsme většinou měli do oběda volno. A někdy jsme šli na nanuka nebo na procházku kolem chalupy. A většinou než byl oběd obě děti spali. Takže na oběd jsme chodili kolem 14 hodiny a rychle jsme spěchali potom na logopedii. A tam se Vítečkovi moc líbilo. Tady na ty odborné hodiny jsme chodili jenom spolu a  bylo to nádherné. Vítek moc pěkně spolupracoval a bylo vidět, že si to užívá. Následovalo FIE i to se mu moc líbilo. Pak už bylo volno a večer večeře a volná zábava. Až děti usnuli tak bývalo společné sezení spojené s debatami a hodně hlasitým zpěvem. Potkala jsem ženy se kterými jsme měli společné téma s těma to bylo moc fajn. Ale nejvíc mi daly odborné terapie které mě namotivovaly jak zase pracovat dál s Vítečkem. Co bylo úžasné, že formou legrace a hry začal mluvit ve větě. V hodně jednoduché, ale opravdu mluví. Ve středu byl volný den tak jsme si všichni vyjeli autobusem do Pece a potom pěkně v poklidu se vrátili k chalupě. Za týden týden toho bylo hodně já jsem měla hlavu jako balon, ale rozhodně nelituji jediné minuty tam strávené. A pokud budu mít šanci určitě bych chtěla jet zase příští rok. Ještě jednou bych chtěla moc poděkovat všem organizátorům, protože systém byl dokonalý a všechno mělo svůj smysl a řád. Všichni na MODŘÍN.