Jsme zase doma den 9

 Jde do tuhého. Kdbych věděla jak to všechno v pátek dopadne radši bych ten den přeskočila. Měli jsme domluvené hlídání pro Vítečka a Viky byl ve školce. A já, Pepa a Pepíček jsme se vydali na oční do Mohelnice. Pepíček má problém z očičkem já jsem si myslela, že má ucpaný kanálek. Paní doktorka se podívala a naznala, že je to na neurologii. Tak to jsme se na sebe jen z manželem podívali. Doktorka se snažila hned dovolat do fakultní nemocnice v Olomouci což se jí nepodařilo tak nám napsala kontakty. Moc jsme tomu nerozuměly. Nechala jsem se zavést k tetě aby jsme byly v teple a Pepa zajel pro nákup do Kaufu. Dovolala jsem se, ale trvalo to. Nicméně nám bylo řečeno, že máme přijet hned. Tak jsme na nic nečekali a jeli. Další doktorka a vyšetření a diagnoza zní. Buď borelioza(na což je malý) nebo obrna lícního nervu. A protože je to můj kocourek malinkatý 2,5 měsíce musíme na hospitalizaci do nemocnice kam nastupujeme už zítra. No ano nervy mám v kýblu a věci snad sbalené. Je to všechno teď takové na houby s tím coronavirem. No ale nedá se nic dělat. Hlavně musíme věřit, že to bude dobré. V sobotu jsme to šli všichni rozchodit na skoro cyklostezku na Hraničky. Dělají nám nové mosty tak je to uzavřené. My by jsme moc chtěli cyklostezku. V neděli jsme vařili pekli a chystali...

1.Pepíček s Viktorkem

2.Pepča

3.Moji kluci

Jsme zase doma den 8

 Trošku jsem se ze zápiskama dostala do skluzu. Ve čtvrtek bylo moc hezké počasí a tak slovo dalo slovo a po školce jsme šli do přírody. V podstatě jsme nic neporušili neb jsme byly dvě a dvě z rodiny. Děti se snad nepočítají navíc spolu chodí do školky. A užili jsme si krásné odpoledne s dětmi plné křiku,smíchu,dětské radosti a taky tanečků. Jo i se zpívalo tak snad mě nezavřou. Za tu radost dětí mi to stálo. A troufnu si říct, že i mamky byly spokojené. Já jsem se svezla na skluzavce a lezla jsem tunýlkem. To mě baví, ale je to dřina. A potom jsme si udělali soukromou diskotéku na tanečním parketu. Samozřejmě, že odchod se neobešel od pláče mých dětí. Ale i přesto to bylo moc fajn.

Jsme zase doma den 7.

 Je středa vláda nařizuje další opatření a mě se zdá, že už toho víc snad ani nemůžou zakázat. Tak jsem si myslela, že stihnu ještě vyřídit knihovnu v Mohelnici a bohužel. I když jsem přijela včas knihovna byla jen do pěti. Achjo. Takže jsme se s Pepíčkem projeli autem a stavili jsme se ještě pozdravit mou mamku. Neboť není jisté kdy se zase uvidíme. A co jsme s Vítečkem dělali celý den? Ráno jsme vypravili Viktorka s tatínkem, já jsem si vypila kávu,posnídali jsme a šli jsme na poštu poslat balíček. Zastavili jsme se v jednotě pro nákup. Na dvorečku jsme posbírali ořechy a potom jsme šli zalézt domů. Přichystali jsme si jídlo a vytáhli jsme temperky a malovali. Já jsem si chystala základy na obálky ke tvoření. Zatančili jsme si a byl čas jít do školky. No a ze školky domů. Ještě jsem na rychlo vařila šunkofleky. Nic extra se nestalo..

Jsme zase doma den 6.

 Vysvitlo slunce s ním i lepší nálada(jak u koho) třeba já mám.:) A proto mě děti nevytočí na poprvé, ale až na po šesté a pak je zlechtám nebo potrestám nicméně jsem celkem v klidu. Zvládla jsem uvařit rajskou a než jsem se k ní dostala Víťa mi ji snědl. Knedlík už nebyl tak jsem si uvařila těstoviny a v tom přišel Viktorek, že chce ochutnat. Co dodat zbyly mi oči pro pláč a prázdné břicho. A děti usnuli s plným bříškem. Hurááá. A místo odpočinku peru,topím a teď šmrdlám Pepíčka a píšu. Ještě k tomu trestu. Nechtěli si uklidit vláčkodráhu než jsme šli ven tak jsem ji naházela do pytle a odnesla. Jestli to tak půjde dál do vánoc si nebudou mít s čím hrát. A za trest šli do Lhoty pěšky. Žádná odrážedla a to bylo fňukání a slibování. A taky žádná čokoláda. Třeba je to ponaučí. Zítra nastupuje Viktorek do školky tak bude o jednoho méně na chvilku.

Jsme zase doma den 3-5

 No o víkendu jsem se nedostala k pc tudíž to doháním teď v pondělí, když ti dva školkový rošťáci po týdnu konečně chvilku spí. Nejmladší byl dnes na dvou měsíční kontrole dostal první očkování,doporučení na oční a pochvalu, že nestrádá. Váží 6200g takže já mám v jednom prsu smetanu a v druhým šlehačku. :)) A kdyby nebyl Viky dneska protivný a drzý byl by to fajn den. Zatím jsme se ven nedostali teda já s Pepíčkem jo, ale kluci ne. Uvidíme aspoň na malou vycházku by to chtěla. Včera jsme si upekly makovou bábovku za asistence Vítečka. Odměřoval a následně míchal ovšem neochutnal. Nevím proč těsto ochutná, ale bábovku ne. To nechápu. Viktorek radši ochutnává.:D Kluci dokáží udělat takový neskutečný nepořádek během chvilky, ale uklízet se jim nechce. Ale bylo fajn, že jsme si podle youtubka zacvičili jogu. Vítek se snažil  a bylo vidět,že je moc rád, že už to zná a šlo mu to. Viky klasika. NEBUDU,NECHCI atd..Prostě prudič.:D A v sobotu to byla hrůza do rána. Na mě dolehla deprese bylo mi úzko a nakonec jsem šla z dětma na hřbitov poplakat si na hrobeček. Už si připadám jako důchodce. Jsme doma je pár dní a mě už slušně hrabe. Chtěla bych do společnosti někam jet něco zažít. Tohle mě moc nebaví. A věřím, že corona brzo zmizí. Ať se třeba vypaří mě je to jedno. Tak nevzdávejte se bude líp-musí!! 

1. Víteček má velkou radost má konečně nové brýle. Krásně mu drží a je fešák.:)

2.Viky dostal lentilky. Tak byl také spokojený

3.Pepíček usnul vypadá spokojeně.:)

Jsme zase doma den 2.

 Druhý den byl jakýsi podrážděný ze všech stran. Kluci byl protivní už od rána. Mě se moc nedařilo. Vařila jsem guláš naštěstí se povedl a s knedlíčkem jsme si šmákli. Po obědě už to nešlo vydržet a šli jsme ven. Vyzvedli jsme sousedovi holky a šli zkontrolovat vodu,která naštěstí opadla a brzo budeme moci zase chodit do Lhoty. Na kolech odrážedlech jsme dojeli až ke kaštanu a tam jsme měli piknik. Děti dostali mini amoletky a byly moc spokojení. Potom jsme se vrátili domů a čekali jsme na tatínka až přijede z práce. Já jsem se vrhla na nádobí a kolem 19 hodiny děti začali odpadávat. A o půl 8 dvě ze tří spali. Úžasné. A my jsme si mohli konečně nerušeně povykládat. Pak už nás čekalo jenom odpočívání...

Jsme zase doma den 1.

 Je podzim a tak jak nám bylo v létě krásně na to můžeme jen vzpomínat. Od 1.9. začal opět coronavir útočit a zašlo to tak daleko, že jsme zase zavření doma. A hned první den a ve Vranové Lhotě máme letos už po druhé povodně. Ovšem tentokrát je to horší. Včera už nám uzavřeli silnici mezi Vranovou Lhotou a Vranovou. Co z toho plyne. Já jsem měla jedno dítě ve školce a dvě doma. Víteček nemá momentálně asistentku, neb ta musí být také doma ze svými dětmi, tak jsem si ho nechala doma. A Viktorek je šikula ten si šel odpočinout od nás všech. No jo než bylo poledne voda pořád stoupala a do odpoledne silnice uzavřená. Já jsem dostala tak trochu histerii, že ho nebudu mít jak dostat ze školky. Naštěstí švagrová se nabídla, že ho vyzvedne a nechá u nich. No to se zase nelíbilo manželovi, takže za pomoci souseda s velkým autem jsme přes zákaz Viktorka dovezli domů a už nikam chodit nebudou. Mě to za takové nervy nestojí. A co jsme z Vítečkem a Pepíčkem za jeden den stihli.:D Z Vítkem jsme si začali dělat pořádek v učení a našli jsme spoustu věcí k dodělání,k porovnání atd. Takže nejprve je potřeba udělat systém. Prošli jsme počítání,kreslení,čtení i trochu logopedie. Kéž by to tak šlo každý den!! Vzhůru do nového dobrodružného dne.:)