září

A zase je tu září a pomalu začíná školní rok. Vranovská a Střítežská pouť jsou už minulostí a brzo přijdou chladná rána. Listí se zbarví do nádherných podzimních barev a začne opadávat. Podzim ten milovala babička. A já zase miluji houby. Klidně i podzimní. Dnes jsem měla příležitost a i když jsem moc nečekala, že bych našla tak ano podařilo se najít. K večeři byla smaženice a všichni jsme si pochutnali. A když se vrátím k tomu školnimu roku. Vitecek nastoupil do druhé třídy ve Vranové Lhotě, Viktorek do první a Pepíček už byl 4 hodiny ve školce. No ale tomu se tam ani trošku nechce. Ikdyz děti zná téměř všechny ani za nic tam nechce chodit. A Ja vím,že si zvykne, ale těžce se odevzdává dítě když nechce. S klukama to bylo jednodušší ti prostě šli. A já budu prostě chvilku sama. Zatím do práce nespěchám ani není kam. Při třech dětech neumím si to představit. Teď se musím po těch letech taky věnovat sama sobě aspon chvíli. Prázdniny byly krásné, slunečné a dlouhé. Taky začali nešťastně. Hned první den jsme odjížděli na jižní Moravu na chalupu. Tatínek klasický s plnou výbavou autem a já se švagrovou s klukama vlakem. Cestování je super,trošku adrenalin, ale pohoda. V Brně jsme si dali ledovou tříšť která je opravdu ledová. Nebudu to prodlužovat do cíle jsme dojeli v pořádku. Děti si vytáhli z auta kola a Viky chtěl zabrzdit a rána jak z děla no prodřel pneumatiku. Tak to bylo takové první zahájení a aby toho nebylo málo do večera ho začalo bolet v krku. Jelikož to nebylo poprvé hned jsme začali jednat a jeli na pohotovost. Stěry prokázaly streptokokovou angínu. A bylo hotovo. První tři dny ležel později jsme už chodili k večeru na nádherné dětské hřiště. Tam jich měli. Ale o tom zase někdy příště.