Vánoce a doba covidova

 A tak nevím zda li má člověk říkat konečně anebo zase až za rok. Já jsem tip který říká ah jo až za rok nicméně za osm měsíců mám narozeniny takže budou dárečky 😁.  A budou jen pro mě. Tak  se mám na co těšit. Nicméně doba adventní pro nas byla hodně náročnou zkouškou. Celá rodina jsme dostali covid 19. Já,Pepa a tchýně jsme ztratili čich a chuť. Dá se s tím žít, ale je to nepohodlné. Pepa a maminka měli ještě k tomu kašel. Viktorek měl jeden den vysoké horečky a hodně ho bolely nohy. A potom to s ním bylo jako na houpačce jeden den době pak zase ležel. No a Vítek a Pepíček byly v pohodě. Těžké to bylo. Já jsem jeden den byla hodně mimo a celý den jsem pospávala a děti byly napospas tabletu a televizi. Hlídal jedním okem tatínek a já jsem spala. Ale jinak krom.karanteny a toho že jsme nemohli od sebe nikam utéct to bylo super. Konečně jsme měli na pečené cukroví a to celkem pět druhů z toho perníčky dvakrát. A u všeho asistovali kluci moji. Ano bylo to náročné hodně náročné, ale z odstupem casu to bylo.moc hezké. Vyráběli jsme hráli jsme si odpočívali jsme. To je všechno taky moc důležité. A dneS? To byl hukot. Šli jsme na večeři k babičce a dědovi dolů. No vlastně od začátku. Ráno Pepa nachystal stromeček,já ho z viteckem nazdobila a potom jsme čekali na Ježíška. Pojídali jsme dobroty a popíjeli drinky. Každý dle svého gusta 😆🤗. Já jsem měla tradičně vyplý telefon a nenechala jsem se rušit. Udělala jsem si nealko vaječný likér a připravila jsem lososa pečeného v pečícím papíru s rajčaty a citronem. Ah ano nechci se chlubit, ale bylo to výborné. Děti dělali domečky a bunkry takže si asi umíte představit jak to u nás vypadá. Ale jo ať to vypadá jak chce hlavně,že jsou šťastní a zdraví. Děkuji za přečtení přeji vám všem klid,pohodu, pohádky, plný pupišáky a smích na rtech od rána do rána.

3 týden v nemocnici

 Už je zase pondělí a my jsme pořád v nemocnici. Je to zoufalé. Pepíček na první pohled je úplně v pohodě akorát když začne plakat nebo se začne zlobit je vidět,že má pusinku na křivo. Cvičíme, ale asi to bude trvat. Ach jo. Tak zítra ho čekají broučka další odběry a kontrola srdíčka a nejspíš vezmou i mě krev aby se teda vědělo jistě jestli to nakonec nechytl ode mě. Naštěstí máme povolené vycházky aspoň na chvilku vypadnout z pokoje. Za 14 dní jsem našla v areálu FN Olomouc 11 kamínků. Z každého mám velkou radost. Dokonce jsem se ve volném čase dala taky do malování. Ovšem moje malířské schopnosti ztroskotaly ve třetí třídě. Jestli ne dřív. Ale zase je mi blbý jenom sbírat a nic nenechávat. Protože chci některé odvézt k nám. Je mi smutno. Už jsem si odpočinula do zásoby, na spala jsem taky dost, sice knížku ještě nemám dočtenou a pro Vítečka zážitkový denik nemám hotový,ale chtěla bych domů. Za Pepou za klukama aspoň trošku normální život. Já vím musím myslet hlavně na Pepíčka aby se uzdravil, aby neměl trvalé následky já to všechno vím, ale mě tak chybí kluci. Nemůžu si pomoct. I když voláme přes kameru není to ono. Viktorek se mnou nechce mluvit asi se zlobí, že jsem tak dlouho pryč. Vítovi pomalu neromím jak tam nejsem a jak se to seká pořád. Ahjo..Tak snad se to začne lepšit. Musí prostě musí. Děkuji že na nás myslíte. Buďte všichni zdraví.

Odpočinek tak trochu pitomý

 Všichni se ptáte jak to s náma je. Moc vám děkuji za vaši podporu. Já teda nevím jak jsem to dokázala,ale přihlásila jsem se na blogg přes mobil. Věci se mají tak. Já a Pepíček ležíme ve FN Olomouc. Pepča má neuro boreliózu. Ano nevím kde k tomu přišel klíště neměl,do lesa chodíme, ale nikde se neválel jediné v kočárku. Je to tak trochu záhada pro všechny nicméně se stalo. Dostává antibiotika do žíly a jsou na 14 dní. Dneska jsme přesně v půlce. Pokud to půjde dobře jdeme za týden domů. Krásná představa. Je to totiž strašně těžký. Kluci mi hrozně moc chybí ikdyz mě dokáží vytočit do běla tohle fakt nechci. Já vím přála jsem si utéct někam do ticha a klidu, ale přála jsem si špatně. Chtěla jsem.mit kluky sebou. 😄 Včera mi plakali do telefonu bylo mi to tak líto a byla jsem docela.rozsekana. nicméně mě Pepíček zaměstnává a nemám čas se tady hroutit. Jsou na nás moc hodní a když neprší chodíme chvilku ven. No nic jdu si lehnout jsem jakási zmožena. Děkuji vám všem za milá slova i telefony. Díky vám to utíká snesitelněji.

Jsme zase doma den 9

 Jde do tuhého. Kdbych věděla jak to všechno v pátek dopadne radši bych ten den přeskočila. Měli jsme domluvené hlídání pro Vítečka a Viky byl ve školce. A já, Pepa a Pepíček jsme se vydali na oční do Mohelnice. Pepíček má problém z očičkem já jsem si myslela, že má ucpaný kanálek. Paní doktorka se podívala a naznala, že je to na neurologii. Tak to jsme se na sebe jen z manželem podívali. Doktorka se snažila hned dovolat do fakultní nemocnice v Olomouci což se jí nepodařilo tak nám napsala kontakty. Moc jsme tomu nerozuměly. Nechala jsem se zavést k tetě aby jsme byly v teple a Pepa zajel pro nákup do Kaufu. Dovolala jsem se, ale trvalo to. Nicméně nám bylo řečeno, že máme přijet hned. Tak jsme na nic nečekali a jeli. Další doktorka a vyšetření a diagnoza zní. Buď borelioza(na což je malý) nebo obrna lícního nervu. A protože je to můj kocourek malinkatý 2,5 měsíce musíme na hospitalizaci do nemocnice kam nastupujeme už zítra. No ano nervy mám v kýblu a věci snad sbalené. Je to všechno teď takové na houby s tím coronavirem. No ale nedá se nic dělat. Hlavně musíme věřit, že to bude dobré. V sobotu jsme to šli všichni rozchodit na skoro cyklostezku na Hraničky. Dělají nám nové mosty tak je to uzavřené. My by jsme moc chtěli cyklostezku. V neděli jsme vařili pekli a chystali...

1.Pepíček s Viktorkem

2.Pepča

3.Moji kluci

Jsme zase doma den 8

 Trošku jsem se ze zápiskama dostala do skluzu. Ve čtvrtek bylo moc hezké počasí a tak slovo dalo slovo a po školce jsme šli do přírody. V podstatě jsme nic neporušili neb jsme byly dvě a dvě z rodiny. Děti se snad nepočítají navíc spolu chodí do školky. A užili jsme si krásné odpoledne s dětmi plné křiku,smíchu,dětské radosti a taky tanečků. Jo i se zpívalo tak snad mě nezavřou. Za tu radost dětí mi to stálo. A troufnu si říct, že i mamky byly spokojené. Já jsem se svezla na skluzavce a lezla jsem tunýlkem. To mě baví, ale je to dřina. A potom jsme si udělali soukromou diskotéku na tanečním parketu. Samozřejmě, že odchod se neobešel od pláče mých dětí. Ale i přesto to bylo moc fajn.

Jsme zase doma den 7.

 Je středa vláda nařizuje další opatření a mě se zdá, že už toho víc snad ani nemůžou zakázat. Tak jsem si myslela, že stihnu ještě vyřídit knihovnu v Mohelnici a bohužel. I když jsem přijela včas knihovna byla jen do pěti. Achjo. Takže jsme se s Pepíčkem projeli autem a stavili jsme se ještě pozdravit mou mamku. Neboť není jisté kdy se zase uvidíme. A co jsme s Vítečkem dělali celý den? Ráno jsme vypravili Viktorka s tatínkem, já jsem si vypila kávu,posnídali jsme a šli jsme na poštu poslat balíček. Zastavili jsme se v jednotě pro nákup. Na dvorečku jsme posbírali ořechy a potom jsme šli zalézt domů. Přichystali jsme si jídlo a vytáhli jsme temperky a malovali. Já jsem si chystala základy na obálky ke tvoření. Zatančili jsme si a byl čas jít do školky. No a ze školky domů. Ještě jsem na rychlo vařila šunkofleky. Nic extra se nestalo..

Jsme zase doma den 6.

 Vysvitlo slunce s ním i lepší nálada(jak u koho) třeba já mám.:) A proto mě děti nevytočí na poprvé, ale až na po šesté a pak je zlechtám nebo potrestám nicméně jsem celkem v klidu. Zvládla jsem uvařit rajskou a než jsem se k ní dostala Víťa mi ji snědl. Knedlík už nebyl tak jsem si uvařila těstoviny a v tom přišel Viktorek, že chce ochutnat. Co dodat zbyly mi oči pro pláč a prázdné břicho. A děti usnuli s plným bříškem. Hurááá. A místo odpočinku peru,topím a teď šmrdlám Pepíčka a píšu. Ještě k tomu trestu. Nechtěli si uklidit vláčkodráhu než jsme šli ven tak jsem ji naházela do pytle a odnesla. Jestli to tak půjde dál do vánoc si nebudou mít s čím hrát. A za trest šli do Lhoty pěšky. Žádná odrážedla a to bylo fňukání a slibování. A taky žádná čokoláda. Třeba je to ponaučí. Zítra nastupuje Viktorek do školky tak bude o jednoho méně na chvilku.

Jsme zase doma den 3-5

 No o víkendu jsem se nedostala k pc tudíž to doháním teď v pondělí, když ti dva školkový rošťáci po týdnu konečně chvilku spí. Nejmladší byl dnes na dvou měsíční kontrole dostal první očkování,doporučení na oční a pochvalu, že nestrádá. Váží 6200g takže já mám v jednom prsu smetanu a v druhým šlehačku. :)) A kdyby nebyl Viky dneska protivný a drzý byl by to fajn den. Zatím jsme se ven nedostali teda já s Pepíčkem jo, ale kluci ne. Uvidíme aspoň na malou vycházku by to chtěla. Včera jsme si upekly makovou bábovku za asistence Vítečka. Odměřoval a následně míchal ovšem neochutnal. Nevím proč těsto ochutná, ale bábovku ne. To nechápu. Viktorek radši ochutnává.:D Kluci dokáží udělat takový neskutečný nepořádek během chvilky, ale uklízet se jim nechce. Ale bylo fajn, že jsme si podle youtubka zacvičili jogu. Vítek se snažil  a bylo vidět,že je moc rád, že už to zná a šlo mu to. Viky klasika. NEBUDU,NECHCI atd..Prostě prudič.:D A v sobotu to byla hrůza do rána. Na mě dolehla deprese bylo mi úzko a nakonec jsem šla z dětma na hřbitov poplakat si na hrobeček. Už si připadám jako důchodce. Jsme doma je pár dní a mě už slušně hrabe. Chtěla bych do společnosti někam jet něco zažít. Tohle mě moc nebaví. A věřím, že corona brzo zmizí. Ať se třeba vypaří mě je to jedno. Tak nevzdávejte se bude líp-musí!! 

1. Víteček má velkou radost má konečně nové brýle. Krásně mu drží a je fešák.:)

2.Viky dostal lentilky. Tak byl také spokojený

3.Pepíček usnul vypadá spokojeně.:)

Jsme zase doma den 2.

 Druhý den byl jakýsi podrážděný ze všech stran. Kluci byl protivní už od rána. Mě se moc nedařilo. Vařila jsem guláš naštěstí se povedl a s knedlíčkem jsme si šmákli. Po obědě už to nešlo vydržet a šli jsme ven. Vyzvedli jsme sousedovi holky a šli zkontrolovat vodu,která naštěstí opadla a brzo budeme moci zase chodit do Lhoty. Na kolech odrážedlech jsme dojeli až ke kaštanu a tam jsme měli piknik. Děti dostali mini amoletky a byly moc spokojení. Potom jsme se vrátili domů a čekali jsme na tatínka až přijede z práce. Já jsem se vrhla na nádobí a kolem 19 hodiny děti začali odpadávat. A o půl 8 dvě ze tří spali. Úžasné. A my jsme si mohli konečně nerušeně povykládat. Pak už nás čekalo jenom odpočívání...

Jsme zase doma den 1.

 Je podzim a tak jak nám bylo v létě krásně na to můžeme jen vzpomínat. Od 1.9. začal opět coronavir útočit a zašlo to tak daleko, že jsme zase zavření doma. A hned první den a ve Vranové Lhotě máme letos už po druhé povodně. Ovšem tentokrát je to horší. Včera už nám uzavřeli silnici mezi Vranovou Lhotou a Vranovou. Co z toho plyne. Já jsem měla jedno dítě ve školce a dvě doma. Víteček nemá momentálně asistentku, neb ta musí být také doma ze svými dětmi, tak jsem si ho nechala doma. A Viktorek je šikula ten si šel odpočinout od nás všech. No jo než bylo poledne voda pořád stoupala a do odpoledne silnice uzavřená. Já jsem dostala tak trochu histerii, že ho nebudu mít jak dostat ze školky. Naštěstí švagrová se nabídla, že ho vyzvedne a nechá u nich. No to se zase nelíbilo manželovi, takže za pomoci souseda s velkým autem jsme přes zákaz Viktorka dovezli domů a už nikam chodit nebudou. Mě to za takové nervy nestojí. A co jsme z Vítečkem a Pepíčkem za jeden den stihli.:D Z Vítkem jsme si začali dělat pořádek v učení a našli jsme spoustu věcí k dodělání,k porovnání atd. Takže nejprve je potřeba udělat systém. Prošli jsme počítání,kreslení,čtení i trochu logopedie. Kéž by to tak šlo každý den!! Vzhůru do nového dobrodružného dne.:)

coronavir a karanténa

Nechápu, že jsem za dva měsíce neměla čas napsat příspěvek tady k tomu blázinci co se děje okolo nás. První měsíc jsme byly hodní a seděli jsme poctivě doma anebo jsme chodili na vycházky do lesa. Zvelebovali jsme si dvoreček a užívali si domácího klidu. To bylo docela fajn, ale začalo nám to být doma malé a chtěli jsme víc. Tak jsme začali chodit na větší vycházky s rouškami a potkali jsme se z jednou paní ze školky a s jejím chlapečkem a začali jsme dělat výlety s něma. A tak nám dny krásně utíkali našli jsme si svůj režim. Ráno uvařit,pouklízet,učit se s Vítečkem popř.něco vyrábět hromadně a když jsme měli všechno jaksi taksi hotové jít dopoledne chvilku ven a poobědě spinkat(ano to je nejkrásnější část dne). Svěží odpočinutí sbalit batůžky a vyrazit na túru až do večera. Jednou jsme si vyšlápli na Bouzov to bylo moc pěkné a v pohodě jsme to zvládli. Jindy chodíme okružní to je procházka lesem se vším všudy 6km. A o víkendu jezdíme na cyklostezky. MILUJEME cyklostezky. Tu svobodu pro děti kdy je nemusíme pořád napomínat a usměrňovat. To je bezvadný. Kluci jsou na odrážedlech neskutečně rychlý za to já už jsem pekelně pomalá. Naštěstí na mě počkají abych je mohla dojít. Na té karanténě bylo nejvíc super to, že jsem viděla tolik koncertů co už pár let ne. Skypuju pořád a z každým. I z babičkou.:D
Podle genetiky jsem 28 týdnů těhotná podle pana doktora jsem víc. Miminko je prý větší než by mělo a má 1300g. Cukrovku nemám a cítím se celkem dobře. Večer bývám už hodně unavená ono se není co divit po těch našich vycházkách.:) Mám deset kilo navrch, ale váhu mám výchozí jako jsme měla když jsem čekala Vítečka. A ano je to náročné mít doma obě děti. Viktor občas zkouší co vydržím a popravdě toho moc teď nevydržím. No, ale snažím se. Snažíme se všichni. Víťa se rozmluvil a když mu dá Viky prostor krásně se snaží povídat. Čte obrázkové kartičky to ho moc baví a pořád má nejoblíbenější logico-babička. Chystám se, že najedeme na matematiku dle Netty Angels. Ono se mu moc do matematiky nechce, ale to dáme.  Problém je, že Viktorek chce samozřejmě taky a to Víťu nebaví. Když ho ruší bratr. Takže musíme hledat různé skuliny a bratra zabavit nějak jinak.
Moc děkujeme za přečtení a posíláme pár fotek.
1. Kluci na vycházce v lese. Zrovna házeli kamínky do potoku
2. Obalujeme řízky
3. Na Bouzově na hřišti
4. S Viktorkem na cyklostezce

Pohřeb a první genetika

Ano je to tak. Do naší rodiny přišla rychle a nečekaně smrt. A vzala si jednoho z našich nejbližších-vzala nám tátu. Byl to neskutečný šok a my jsme se z bráchou museli stát z minuty na minutu dospělími a za všechno zodpovědnými lidmi. Není kdo by nám pomohl i když by všichni chtěli tohle bylo na nás. Zařídili jsme parte,pohřeb,kremaci, věnce,hudbu a taky trachtu. Všechno během jednoho týdne kdy jsem psychickým vyčerpáním doslova padala na ústa. Ale je po všem. Všechno proběhlo tak jak mělo a nejhorší, ale zároveň nejhezčí pohřeb jsme zvládli. Byly nám oporou naši blízcí,manželé, přátelé a děti kvůli kterým je potřeba jít dál. Víteček třeba na konci obřadu dědečkovi mával a bylo to moc krásné. Zahráli mu jeho oblíbení Kabáti a to by měl stoprocentně radost. Přišlo se rozloučit neuvěřitelné množství lidí, i když to jsem já nevnímala. Zavzpomínali jsme na čas dobré i ty horší a nechali jsme ho jít. Na trachtu přijela rodina až z Německa a já měla opravdu radost, že přijeli a moc jim za to děkuji. Byl by šťastný věřím tomu, že ano. Celkově děkuji všem kteří pomohli.
A ano aby těch zpráv nebylo málo musíme to vyrovnat něčím hodně veselím a tak prosím hlásím světu, že čekáme našeho třetího potomka. Včera jsme absolvovali první genetiku miminko má 7 cm má všechno co má mít. Je krásné a zdravé. A narodí se nám v srpnu někdy v polovině. A my jsme šťastní, občas unavení. A věříme, že budeme mít holčičku. Tak věřte s námi. děkuji w...