Letos jsme se vydali na dovolenou v plném počtu. A náš cíl byl jasný. Dojet v pořádku do Krkonoš a užít si týden ve společnosti bezvadných lidí, kterým nemusíme nic vysvětlovat. Autem nás tatínek dovezl naprosto v pořádku a až na závěrečný pláč našeho nejmenšího bylo vše ok. Pepča je ještě malý a má nárok nesouhlasit. Modřín, místo které od prvního okamžiku miluji. Miluji tam ten klid, kolem samé lesy a nadhled personálu. I přes to, že se nám podařilo na pokoji rozbít kryt lampy nedostali jsme nic k úhradě ani vynadáno. Za to bych chtěla moc poděkovat. A co jsme vlastně dělali celý týden na Modřínu. No někdo naháněl děti po chalupě, někdo zpíval až do rána, jiný zase relaxoval, ale myslím že všichni jsme se krásně pobavili při společných chvilkách v herničce ať už při divadélku nebo zpívánkách. Já jsem se třeba moc těšila na 19 hodinu a kytaru a zpívání. Bohužel jsem se nemohla účastnit nočních párty jelikož Pepíček ještě spí se mnou a touží po mamince kdykoliv se mu zachce. Jeden den jsme si dopřáli všichni společně wellness a jednou jsem byla na parádní masáži. Jinak jsme se snažili být z dětmi a spolu. S Vítečkem na odborné terapie jsem chodila já a užívala jsem si to. Řekla bych, že Víteček taktéž. Ráno jsme měli výtvarku(vyrábění na téma pohádky) a hru( kdo chtěl mohl nechat děti asistentkám a jít třeba na kafe) potom hned oběd. Po odpoledním odpočinku muzikoterapie a potom logopedie a matematika. Všechno bylo krásně zorganizováno, promyšleno a opravdu nám to perfektně sedělo. Občas byla sranda být někde v daný čas :D. Ve středu je volný den. Tak jsem se nechala nalákat na lanovku. Já jsem řekla, že už nikdy víc. Ale dnes už vím z odstupem času, že to možná ještě někdy zkusím. Viky jel úplně klidně z cizím pánem a celou cestu mu něco vykládal. Já jsem držela Pepíčka a Víťu. No byl to adrenalin. Nahoře na Portáškách nás čekalo parádní hřiště. Vše by bylo super jen kdyby se mi neztratil Vítek. Měla jsem obrovský strach a i jsem brečela. Naštěstí instinkt a bratr Viky mi pomohli ho najít. Nicméně měla jsem dost a šlo se domů. Po cestě jsme potkali Pepu který nám šel naproti. Ve čtvrtek bylo malování na obličej, tancování a večer promítání na plátno. A v sobotu předáváni cen, karneval a pomalé loučení s příslibem, že snad zase za rok. Já bych určitě chtěla. Modřínu ZDAR.
