První úraz

Byla sobota v noci všichni jsme si přáli ještě trošku přispat, ale Víteček měl jiný názor. Naznal, že se musí podívat za tátou do obýváku. A při cestě zpět uklouzl na spadené peřině šup rána,řev, krev,díra. Nejprve šok z toho co se děje potom racionální jednání jakože co ted teda. Naznali jsme, že pojedeme raději do Olomouce neb Svitavy to ne!! Ani jsme nevěděli jestli nejedeme zbytečně. No nejeli jsou z toho 3 stehy. Ale zvládl to statečně. Zakryli mu hlavu držela ho sestra,bratr a já a za deset minut bylo po všem. Akorát jak to udělat když nesnese náplast a pořád v tom něco má. Tak desinfikujeme to je rvačka vždycky. A teď má fousky jako táta .:) Dnes jdeme na kontrolu. Snad to nehnisá...